Rozhovor dvou duší

22. prosince 2014 v 16:33 | Bára |  Ze života divé Báry
Ve chvíli, kdy člověk visí přes dřevěný mostek, který ho sotva drží, jako by se čas i prostor zastavil.
Řeka pod ním ztratí svou hbitost, jen sem a tam s ní pohne nějaký spodní proud. Vítr ztichne úplně a mlha jako bílý závoj pohádkové víly zahalý nahé větve vodou nasáklých stromů. Všechno je tak tiché a klidné a vlastně docela krásné.

Jak jsem tam tak visela, všimla jsem si malých vlnek na klidné hladině. Hledala jsem zdroj tohoto narušení, ale všechno, co jsem viděla, byl můj pobledlý obličej a oteklé oči. Vlny odcházely v kruzích a jedna druhou tlačily pryč a ještě dál.Tak jako zrcadlo odráží obraz, řeka zrcadlila mou energii. Zadívala jsem se a na chvíli jako bych tam vůbec nebyla...

Vrátilo se to - Slunce, příjemný teplý vánek,zelenkavá tráva a zářeschnoucího prostěradla. Křik a teror následujíc hned poté.


Jsem zpátky. Nemůžu popadnout dech a srdce mi tluče jako o život. Slézám z mostku a mé nohy nabírají směr pryč od civilizace, i když to znamená probrodit se hromadou bláta. Něco se mě snaží dohnat; snad vzpomínka nebo příslib. Cesta se uzavírá, obkličují ji stromy a jiné chrabaští. Není kam uhnout, není kam utéct, jen jít vpred. Řeka je již daleko z dohledu, když dojdu k nicotě. Předemnou se rozprostírají bažiny, na nich je postavená jakási dřevená konstrukce vedoucí daleko za stromy. Nevím, co se v bažině skrývá za bludy, netuším ani jak moc mohu dřevu důvěřovat. Chci se zastavit a vrátit se, ale mé tělo ne a ne poslechnout..jako by se mě z něj někdo pokoušel vytlačit.

Pochoduji dál po vratkých a vlhkých dřevěných deskách, když v tu mě vyleká křik krakoně přicházející z místa, kam mám teprve dojít. Poslové smrti. Nebojím se. Zastavuji se jen tehdy, když cítím, jak mě něco šímrá vzadu v krku. Nutí mě to se zakuckat a já poznávám chuť krve. Když se konečně přestanu dusit, zhluboka se nadechnu a odhodlaně kráčím dál. Přece se nechci vracet. I když mlha zakrývá skoro veškerý výhled, poznávám, že na konci téhle cesty pokračuje les. Tmavé větve stromů se do bělounké mlhy zařezávájí tak jako čepel nože do kůže nevinné dívky. Musím vědět, co je za támhletím shloukem stromů. Musím. "Jdi dál Barboro, jdi!" jako by někdo volal.

S těmi posli smrti jsem neprehánela. Vcházím do lesa nelesa a na cestě leží mrtvé dřevo. Přes některé kmeny musím přeskakovat a přelézat je, občas o jeden zavadím svou levou rukou a cítím energii, která v něm rozhodně již dávno není. Možná kdybych se na chvíli zastavila a pořádně si jej prohlédla.... Když se příblížím o něco blíž, všimnu si, že strom je obsypaný pavučinami a vydlabanými dírami.
Představuji si to množství pavouků a dalších nepříjemných bytostí, které se ve dřevě musí skrývat. Nevím jak, ale už zase jdu.

Není lehké jít s bolavými nohami a vyschlým hrdlem, ale pokračuju. Trasa se klikatí a sama nedohlédnu na cestu schovanou za křovím.A tak musím jít, abych zjistila, co se to tam vlastně skrývá.

Moje cesta chrabaštím přišla ke konci. Otvírá se jen listnatý les s výhledem na řeku, podél kteréž vede paralelně bahnitá cesta. Celá zem je pokrytá uschlým dubovým listím , takže slyším úprk veverek, které jak o život šplhají na stromy jim nejblíž. Cítím se pomalu jako Alenka v říši divů.
Nacházím cestu, která mě zavádí blíž k řece. Stačí jeden krok, abych v ní byla bývala skončila. Zírám do prázdné vody, hledím na stromy sklánějící se nad druhým břehem. Sleduju dno zamořené listím. Najednou se jakoby pozvednu a vznesu se někam výš.

Pozoruju své tělo, jak stojí nad řekou a kamenem narušuje dokonale rovnou hladinu. O kus dál par v anglickém jazyce recituji jakousi báseň. "Let go. Let go!" křičím. A pak už necítím vůbec nic.
Snažím se přijít na to, co vlastně jsem v tomhle prostředí. Pozorovatel? To není možné, všude je mlha, přes kterou nevidím vcelku nic. Posluchač? Beztak přes ten hukot v ušich nic neslyším. Co tedy?
Až jednou příjdu s odpovědí na tuhle otázku, pak někde v klidu u jezera musím vyřešít další otázku...

Proč a před čím pořád utíkám?
 


Anketa

Jak ses včera měl/a Ty?

Šlo to 31.8% (88)
Hrozně 18.4% (51)
Měla jsem se úplně super 21.3% (59)
Tak normálně 28.5% (79)

Komentáře

1 alishasun alishasun | Web | 22. prosince 2014 v 16:53 | Reagovat

Úplně super vyjadřování! :-) Zkus začít psát knihu! ;-) :-P

2 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 13:04 | Reagovat

Nějak to samé také cítím. :(

3 Kika Kika | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 14:54 | Reagovat

v mém životě je všechno kolem mrtvé, nejen dřevo. Utíkám a marně hledám místo kde by to bylo alespoň trochu živé.

4 Vivi Vivi | Web | 25. prosince 2014 v 20:25 | Reagovat

Zaujímavé vymyslené, mrtve drevo. Pozorovateľ.... píšeš krásne a zaujímavo, rozhodne to chce pokračovanie:)

5 Van Vendy Van Vendy | Web | 27. prosince 2014 v 19:31 | Reagovat

Zneklidňující povídání a přitom si umíš krásně hrát se slovy. Cítím z povídky jakousi tíseň, která může být i skutečná. A stejně tak věřím, že jednou přestaneš utíkat a řekneš si - tady chci žít.
(tedy, platí i pro povídkovou Báru, i pro tu skutečnou)
Hezkou neděli! :-)

6 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 31. prosince 2014 v 9:51 | Reagovat

Přeji Ti všechno nej do Nového roku. ;)

7 Clawdia a Honey Clawdia a Honey | Web | 1. ledna 2015 v 21:05 | Reagovat

Ahoj, promiň že otravujem, budeš pro nás hlasovat tu http://cleodenile-monsterhigh.blog.cz/1501/mh-eah-grafik-2014-2-kolo#komentare ? Rádi optatíme ♥

8 Lukáš Lukáš | Web | 11. ledna 2015 v 20:05 | Reagovat

[1]: kniha nemusí být nutně ÚŽASNĚ NAPSANÁ, bohatě stačí když je zajímavý obsah jako takový :-)

9 WhoviAnn* WhoviAnn* | 21. ledna 2015 v 19:11 | Reagovat

To je taková krása... ♥ Je to zároveň výstižné a celkom smutné, vážně nádherně popsané...

10 Charlotte Charlotte | Web | 21. ledna 2015 v 19:13 | Reagovat

Někdy mám také takové pocity.. ale takhle hezky bych je nevyjádřila

11 Ilma Ilma | Web | 31. července 2015 v 19:00 | Reagovat

Sama si někdy připadam víc než mrtvá.
Jsou to excelentně vyjádřené pocity, které se dotýkají pár melancholických dušiček jako jsme my.. jen málokdo má takový talent na to umět je vyjádřit.
Až mě to dohání k slzám..
Ta neskutečná shoda pocitů..

12 May May | Web | 2. září 2015 v 16:24 | Reagovat

Líbí se mi to, ale mam pocit že jsem sem přišel až moc pozdě..

13 ZdenekO ZdenekO | E-mail | 17. ledna 2017 v 15:59 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na without-problem.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.