Prosinec 2014

Rozhovor dvou duší

22. prosince 2014 v 16:33 | Bára |  Ze života divé Báry
Ve chvíli, kdy člověk visí přes dřevěný mostek, který ho sotva drží, jako by se čas i prostor zastavil.
Řeka pod ním ztratí svou hbitost, jen sem a tam s ní pohne nějaký spodní proud. Vítr ztichne úplně a mlha jako bílý závoj pohádkové víly zahalý nahé větve vodou nasáklých stromů. Všechno je tak tiché a klidné a vlastně docela krásné.

Jak jsem tam tak visela, všimla jsem si malých vlnek na klidné hladině. Hledala jsem zdroj tohoto narušení, ale všechno, co jsem viděla, byl můj pobledlý obličej a oteklé oči. Vlny odcházely v kruzích a jedna druhou tlačily pryč a ještě dál.Tak jako zrcadlo odráží obraz, řeka zrcadlila mou energii. Zadívala jsem se a na chvíli jako bych tam vůbec nebyla...

Vrátilo se to - Slunce, příjemný teplý vánek,zelenkavá tráva a zářeschnoucího prostěradla. Křik a teror následujíc hned poté.