O Emily

23. října 2014 v 4:03 | Bára |  Rady, názory a výlevy srdcí
Uznávám, že povídka k tomuto tématu je poněkud delší a morbidnější. Je součástí projektu a jen Vy máte exkluzivní náhled.
V originálu se to jmenuje A Rose For Emily a kredit patří panu Williamu Faulkerovi. Pro mě to znamenalo noci a noci překládání a nemůžu úplně říct, že jsem s tím spokojená. Kdybyste mě mohli navést, poradit, co třeba nedává smysl nebo co je gramaticky špatně, ráda vyslechnu.
PS: Opravdu nevím jak tady udělat odstavce, proto jsou jednotlivé odstavce odděleny mezerou. ;)



-------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vzpomínka pro Emily

Když slečna Emily zemřela, celé město se dostavilo na její pohřeb. Někteří, aby vzdali poctu a jiní z pouhé zvědavosti. Byli obvzlášť zvědaví na to, jak vypadá dům, v němž strávila celý život. Nikdo jej již desítky let, krom starého nigérijce - zahradníka a kuchaře - zevnitř neviděl.

Dům to byl obrovský. Jakýsi zašedlý čtvercový základ byl kdysi zdoben věžičkami, točitými schody a balkóny, to všechno v zapáleném stylu sedmdesátých let. Ulice, na které stál, bývala jednou z těch lepších v našem městě. Po letech se u ostatních domů v též ulici nashromáždilo harampádí, od strojů zpracovávajících bavlnu, přes vozíky, až po palivová čerpadla. Pouhý dům slečny Emily vyčníval v tomhle chaosu. Jeho okolí bylo pusté a on sám značil jakýsi stupeň rozkladu. A nyní i slečna Emily odešla k rozkladu mezi bezejmenné hroby Konfederačních vojáků padlých v bitvě u Jeffersonu.
Ještě za živa byla Emily tradicí, povinností i starostí pro nás pro všechny. Major Colonel, kterýž pyšně zastával toho, že se žádná černá žena nesmí objevit na ulici bez zástěry, jí - chudé ženě ponechané samotě - odpustil daně. To bylo v roce 1894 - dva roky po zesnutí jejího otce a krátce po zmizení muže, pro kterého jsme doufali, že jí udělá svojí ženou. Ve třiceti letech života to byl první a jediný muž, ke kterému projevila zájem. Všechny ostatní otec odehnal. Vlastně to byl docela humbuk, když zemřel. Po tom, co jsme se tu novinu dozvěděli, ostatní ženy jí navštívily, aby zjistily, jak si vede. Příjmula je, to ano. Byla oblečená do všedních šatů, v tváři ani náznak zármutku. Všechny přesvědčovala o tom, že otec stále žije. Po celé tři dny a noci jeho tělo leželo v jedné z ložnic. Odmítala ho vydat. Až čtrtý den se nám jí podařilo zlomit a tělo pohřbili dříve, než si to stačila rozmyslet.
Nejdřív jsme ji občas viděli vyjít ven, později už vůbec. Jediná známka života v tomhle domě byl onen černoch, viděn pravidelně v marketu.

Po dlouhou dobu byla nemocná. Když jsme ji spatřili znovu, měla krátký sestřih a byla pohublá. Poněkud tragický pohled.

Zrovna to léto, kdy se zotavovala, začínali veřejné práce a dělníci zřizovali chodníky táhnoucí se podél města. Mezi dělníky se nacházel i jistý Homer Barron - velký, tmavý muž s očima tmavšíma než jeho pleť a hrubým hlasem. Vždy měl příběh, který by pověděl, písničku, kterou by zazpíval nebo nadávku, kterou by naučil. Za chvíli znal všechny ve městě a občas jsme Barrona zahlédli i se slečnou Emily.

Poté v jedno odpoledne přišla Emily do místní drogérie a poručila si jed.
"Chci jed." řekla lékárníkovi. Tehda ji bylo něco přes třicet.
"Dobrá, k čemu? Na krysy bych doporučil -"
"Arzenik. Je silný?" zeptala se.
"Ano, ale na co -"
"Dejte mi ho."
"Zákon přikazuje, abych si zapsal k čemu ho potřebujete."

Podívala se na něj černýma očima a zírala, dokud lékárník neuhnul pohledem.

'Na krysy' napsal do spisu.

"Zabije se." Říkali jsme si další ráno.
Nejdřív jsme si mysleli, že Barron bude ten, koho si vezme. Když ale vyšlo najevo, že on radši společnost pánů, "Přemluví ho", tvrdili jsme. A i když kolem nás v neděli na mši procházeli ruku v ruce, "Chudák Emily", šeptali jsme si.
Ne všichni však hodlali čekat na to, až chorá Emily ukončí vlastní život. Knězova žena napsala dopis rodině z Alabamy a do necelého týdne se zjevili dvě ženy - sestřenice. A tak po dlouhé době měla pod střechou opět vlastní krev.

Nejdřív se nedělo nic. Pak jsme se dozvěděli, že si u šperkovníka objednávala set stříbrných toaletních potřeb s iniciáli H.B. O dva dny později nám bylo řečeno, že nakoupila kompletní mužskou výstroj včetně noční košile.
"Vzali se." říkali jsme si.
Když po Barronovi nebylo několik dnů ani vidu ani slechu, došlo nám, že novomanželé čekají na odchod sestřenic z domu pro vlastní soukromí. Dělali jsme vše pro to, abychom jim pomohli je od tamtud dostat. Do třech dnů od odjezdu příbuzenstva, tak jak jsme očekávali, se Barron vrátil. Soused zahlédl, jak ho nigérijec v noci přijímá do domu. To bylo naposled, co ho kdo kdy spatřil.

Sousedka, osmdesátiletá stařenka, si jednou stěžovala soudci Stevensovi, že se od domu line strašný zápach.
"Ale co s tím mám dělat, madam?"
"Není někde zákon, který by jí donutil toho nechat?" řekla.
"Kdepak, jsem si jist, že to nebude potřeba."

V dalších dnech dostal hned dvě další stížnosti.
Zápach zmizel až poté, co se čtyři muži o půlnoci vplýžili na zahradu slečny Emily. Vkradli se do sklepa, přičemž je vyrušil příchod majitelky, která ve světle svíčky stála jako obrovský stín uprostřed dvěří. Nikdy nic neřekla a muži zbaběle utekli.
Od té doby zůstali vchodové dveře zavřené a Emily jsme dobrých šest měsícu neviděli. Znovu jsme ji zahlédli, trochu přibrala a její vlasy zšedly. Byla stejně tvrdohlavá. Nepřijmula žádné nové vymoženosti, dokonce stále odmítala přijmout popisné číslo a přitlouc si ho nad dveře.

Ve svých 74 letech slečna Emily onemocněla z prachu ve svém temném domě a v jednom z jeho přízemních pokojů zemřela. Po dlouhou dobu jsme ani netušili, že je nemocná. Stárnoucí černoch, který se o ní staral, s nikým nemluvil.
Dveře zůstaly nadobro zavřené.

Pohřbili ji na místním hřbitově a čekali dlouho, než se odvážili vkročit do jejího domu. Vědělo se o pokoji nahoře v prvním patře, který nikdo již čtyřicet let neviděl. Násilné otevření dveří vedoucích do tohoto pokoje způsobilo zvíření obrovského množství prachu. Když se mírně usadil, zahlédli jsme něco připomínajícího ložnici. Vybledlé růžové závěsy, clony lampiček, zaprášený křišťálový lustr a toaletní stolek, na kterém byli položeny mužské toaletní potřeby se stříbrem tak vyleštěným, že monogram byl transparentní. Mezi nimi límec a kravata a přes židli vysel opatrně přehnutý oblek. Pod ním dvě ponožky.

Sám muž ležel v posteli.

Dlouhou chvíli jsme tam jen stáli a mnuli si oči, jestli se nám to jen nezdá.
Tělo leželo jakoby kdysi v hlubokém objetí, ovšem spánek, který přečkal věčnou lásku, ho mírně zdeformoval. Co zbylo z jeho těla, se rozkládalo pod zbytky noční košile a už jen těžko byste rozpoznali, co bylo co.
Pak jsme si všimli něčeho pod druhým polštářem, co připomínalo hlavu. Jeden z nás něco vytáhl, suchý prach se sesypal a zápach štípal v nose. Zahlédli jsme dlouhý pramen stříbrných vlasů.....

KDO POZNÁ JAKÉ PONAUCENÍ?
 


Komentáře

1 Ko Ky Ko Ky | Web | 23. října 2014 v 5:10 | Reagovat

je to zvláštní to ano,ale co je na tom úžasného?když jde spát po deváté a pak zaspává? :) snad dopadne dobře :) díky za pochvalu motivace,snažila jsem jí vybrat opravdu dobře:)

2 Ko Ky Ko Ky | Web | 23. října 2014 v 5:14 | Reagovat

Sice nevím z čeho je to překlad, protože to dílo neznám, ale co jsem to četla, tak jsi to více než náramně hezky přeložila a neřekla bych, že bys měla nějaké mezery. Je na tom vidět, že jsi si s tím dala opravdu velkou práci, která se Ti povedla.

3 Merilyn Merilyn | Web | 23. října 2014 v 8:39 | Reagovat

máš moc zajímavý blog! :)
nechtěla by jsi spřátelit? :))

4 ♕ PetraLife.blog.cz ♕ ♕ PetraLife.blog.cz ♕ | Web | 23. října 2014 v 13:34 | Reagovat

Dílo neznám, ale líbí se mi to a i překlad :))

5 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 23. října 2014 v 14:07 | Reagovat

Celé to působí tajemně. Ale já se trochu koukla na gramatiku, jak sis přála. Tedy-iniciála je rodu ženského a správný tvar je tedy iniciálami, slovo vplížit bude vypadat takhle líp, stejně jako oblek visel přes židli. Tak promiň, ale na pravopis jsem pes. Ale rozhodně piš dál.

6 ♕ PetraLife.blog.cz ♕ ♕ PetraLife.blog.cz ♕ | Web | 23. října 2014 v 17:26 | Reagovat

Já ti moc děkuji! :))
Btw: nikoho nechci přemlouvat, když začne víc lidí u sebe a pak se ti lidé třeba sejdou atd.. Pak lidi určitě přibývat budou :))  Na špatný lidech je hanba si plýtvat svou energii, potřebujeme ji víc než ti zlí :)

7 Ko Ky Ko Ky | Web | 24. října 2014 v 5:41 | Reagovat

to jsou výsledky, když máš zničené tělo díky nezdravému hubnutí, kdybych hubla zdravě a neměla PPP, nehladověla, nebrala projímadla, tak by to takto nevypadalo, ale tak už je to za mnou a teď se musím snažit své zdraví srovnat co to jen půjde:)

8 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 25. října 2014 v 21:03 | Reagovat

páni, to jsi přeložila? sakra holka, ty jsi šikovná! musela to být práce ! :) neznám to dílo, ale líbí se mi to. tolik tajemna, to se mi líbí! chvilku jsem nevěděla o čem to je, ale pak jsem se do toho dostala. nevím jaké z toho plyne ponaučení, ale přijde mi, že se to týká času a lásky :) fakt je to napsané v tajemném jazyce, ale fakt se mi to líbí! :)

9 Ko Ky Ko Ky | Web | 26. října 2014 v 3:53 | Reagovat

to se ti nedivím, taky bych dostala při pohledu na ty inspirace :D

10 Ja Ja | 26. října 2014 v 8:17 | Reagovat

ahojko poslem ti jednu spravu a precitaj si ju uplne celuuu ok Teraz ti nieco posielam ale nemozes to poslat spat. Ked prave zacinas citat toto, neprestavaj, lebo sa ti stane nieco zle. Volam sa Daisy, mam 7 rokov, mam blond vlasy a hrozne oci. Nemam nos, usi a som mrtva. Ked toto... neposles 15 ludom, zjavim sa dnes vecer pri tvojej posteli s nozom a zabijem ta. Toto nie je ................vtip-! Nieco dobre sa ti stane v 15:22- niekto ti sa ti stane v 15:22- niekto ti zavola alebo k tebe prehovori a povie: MILUJEM TA!!! NEPORUS TO.... Prepac, ze ti to posielam... Posielam ti to zo strachu. Nie je to o mne..Tato sprava pochadza z Venezuely.. la poslana aby zmenila tvoj zivot a urobila ta stastnejsim. Posli tuto spravu 20 ludom do 96 hodin. Zmeny sa, dockas do 5 dni. Alena Kovarikova poslala tuto spravu 22 ludom a v loterii vyhrala automobil. Erik Prazak,ktory tejto sprave neuveril, dostal do 5 dni rakovinu .. Prepac

11 ♕ PetraLife.blog.cz ♕ ♕ PetraLife.blog.cz ♕ | Web | 26. října 2014 v 11:00 | Reagovat

No, občas jsou otcové nepochopitelná stvoření :D :)

12 homoleninus homoleninus | Web | 26. října 2014 v 14:37 | Reagovat

Jo! Tak tohle se fakt dá číst. Paráda, vypadá to, na velice příjemný tip čtiva :)

Překlad je vážně skvělej. Tak plynulej. Člověk to očima čte téměř tak, jakoby se vozil po másle napříč hladké chodby.
Dá se pochopit, co sem tím chtěla říct?:D

A ponaučení? Nevím. Ti další lidi, co si šeptali a tak, sou pro mě děsně zavádějící. Řekla bych, že snad něco jako, že všichni umí jen přihlížet, ale nikdo nic neudělá, ikdyž jde druhým o život. Těžko říct.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.