Září 2014

Děkujeme, (ne)odcházíme...

30. září 2014 v 4:54 | Bára |  Nezařaditelné
Milí přtelé a kamarádi, se zármutkem v srdci... tohle zní skoro jako pohřební proslov....
No fajn.

Svačinkový BYZNYS

27. září 2014 v 4:39 | Bára |  O jídle a jiných neřestech
Zdravím,zdravím, zdravím!
Trošku jsem se neozvala...

Já vím, já vím...to moje dietování a přibírání. Ale příjde mi to jako strašně fascinující téma a spoustu lidí na něj může mít strašně názorů, proto o něm napíšu i dneska.

Když mi bylo 12, vážila jsem 20 kilo i s postelí a stěžovala si, jak mi nejde přibrat. Moji tehdejší kamarádi si klepali na čelo a ptali se mě co je na tom tak težkého válet se na gauči a cpát do sebe jídlo...(povětšinou naráželi na všechno mastné, tučné nebo nepřiměřeně sladké jako pizza, brambůrky, čokoládové věci...apod.) Jednou za čas - fajn, ale pořád to do sebe cpát? Je to opravdu ta nejlepší cesta jak přibrat? Ne, protože se takhle naneštěstí jenom přibere....a o to mi vlastně vůbec nejde.
Souvisí to hlavně s mojí dlouhodobou depresí.

Snažím se jíst víc zeleniny a ovoce, než masa a neprocesované jídlo, abych ušetřila svoje trávení, a příjde mi to jako úžasný kompromis. No, začala jsem si na svačiny dělat krabičky - do školy především. Krabičky plné ovoce, krabičky plné barev, chutí a vůní.(to by mohlo být moje logo!:D)

Většinou najdu něco doma...
Nejraději mám manga, nektarinky, švestky, maliny a borůvky.. a z ostatních použitých přísad pekany, mandle, slunečnice a ovesné vločky..

(Ukázka z minulého týdne-třeba to někoho inspiruje)
Během dvou týndů si mých kreací všimla i moje Americká kamarádka...a líbil se jí ten nápad. Dneska z toho máme obchod.. za pět dolarů týdně jí každý den(5 dnů) vyrobím identickou krabičku té mojí. No neberte to!
Pro mě je to docela výhra, nejenže vydělám peníze, naučím se obchodovat, kombinovat nové chutě, ale taky budu propagovat mojí víru ve zdravou výživu!! (Podle mě je lepší léčit nemocnou duši vitálním tělem, než ji ještě přidávat na trápení a zmatenosti nějakými léky.)

Co taková krabička obsahuje, když se budeme bavit o živinách?
Proteiny, vitamín C, A, železo, vlákninu, vápník a když si chci udělat jó pěkný den, tak si tam přihodím kus hořké čokolády, která vypouští hormon zvaný serotonin, který má na svědomí vypouštění doupaminu, který je známý jako "hormon štěstí nebo "lásky"...

Ještě před pár týdny bych tohle brala jako povinnost, ale dneska si tyhle krabičky vyrábím s radostí a ještě raději je otevírám! :)


A co pojídáte/svačíte vy v průběhu dne? Pokud vůbec?


Inspirace na první podzimní víkend

24. září 2014 v 1:24 | Bára |  O jídle a jiných neřestech
Ať už víte nebo ne, rozhodla jsem se přibrat. Ne, takhle to nerada nazývám. Rozhodla jsem se jíst jako normální člověk, alespoň třikrát až šestkrát denně.To je lepší.
V sobotu jsme jeli do Frankenmuthu, kde jsem nasála podzimní náladu a tehdy jsem prohlásila tu osudnou větu - zítra vařím. (musím podotknout, že vařím teprve dva měsíce, takže jsou to spíš takové pokusy) Jelikož nejsem jediný člověk, co u nás doma podstoupil takovýmto rozhodnutím (někteří mají toiž úplně opačný problém), byli všichni nadšeni. Bude totiž plný masa a zeleniny. Samé zdravé a dobré věci.

Po Americku by to bylo něco na způsob Beef Stew, ale já se můj recept rozhodla zmyslet trošku jinak, takže to nazývám originálně :

Hovězí šlichta na bylinkách se zeleninou.

Super podzimní jídlo, jelikož se teď skoro všechno sklízí - brambory, mrkev, celer, rajčata, krávy i bylinky.

Co je potřeba?
kilo hovězího (jestli se mi jediná věc na Amících líbí - je to luxusní hovězí maso!!!!)
2 mrkve
5 středněvelkých brambor
1-2 řapík celeru (já ho nemám ráda, dala jsem pouze jeden)
cibule, aspoň 2 stroužky česneku
2 rajčata
dochutíme tymiánem, majoránkou, paprikou, trochu chili prášku, a nesmím zapomenout na čerstvou petržel
mouku na zahuštění

Život mezi prsty

23. září 2014 v 2:58 | Bára |  Rady, názory a výlevy srdcí
Dnes jsem si všimla divně zbarvených listů na špičkách stromů, jejichž barva vůbec nepřipomínala zelenou. Podzim.
Veškeré události jsou pravdivé a pocity momentální.

Kdo má taky depresi?

Jdu ulicí dál, ztracená v davu, který se žene za svými povinnostmi. Mijí mne bez povšimnutí. Někteří na mě civí, někteří se zeptají, jestli jsem v pohodě. Jasně, že jsem. Prozradili by jste své nejhlubší obavy neznámým z ulice? Někteří mne ani nevidí za tou hromadou problému, které sami mají. Neviním je.

Studený vítr mi bičuje obličej a já pokračuju s chůzí, dokud nenarazím na vlajku. Symbol. Červené a bílé pruhy, horizontálně rozprostřeny a bíle hvězdy přehlížející modré pozadí. Co tu dělám a jak jsem se sem dostala? Proč teď? Proč tady? Pak mě to uhodí. Nikdy jsem tu nebyla.
Útěk, a naděje, že někde jinde najdu něco lepšího. Možná v mých snech, možná v mých představách.

Nejsem cizí jen Tobě, ale i sobě.

A tak ležím na téhlé studené podlaze v tomhle opuštěném rohu. Snad ještě opuštěnějším, než jsem já sama. Vlhké, rozkládající se listí moc nepomáhá. Křičím. Křičím nadávám, zpívám a křičím. Nikdo nepřichází, snad mne ani neslyší.

Jsem v pohodě.

Slzy padají jako vodopád. Živím v sobě strach a nejistotu kvůli jediné otázce v hlavě....

Co je čas a kam zmizel?

How do you know, when you don't know?

22. září 2014 v 4:03 | Bára |  Témata týdne
ČLÁNEK JE PŘIŘAZEN K TÉMATU TÝDNE "UČÍM SE ŽÍT".

How do you know where to look in the night's sky?
How do you know what to say when I ask why?
What is it with you,
all people, who sure of themselves are?
When I sit here,
all alone, softly crying in the dark.
Am I crazy or is it me,
the one who will never live?
So much questions, too many.

There's no way back,
only a few steps ahead.
How's it not the end,
when everything seems so dead?


My head's spinning, and you say you're hurt.

But I didn't do anything wrong, remember?

I did nothing, and that's my mistake.
That's all I feel now, terrible ache.
That's how I know I'm still alive.
God, I need to get a life.
So how do I live?
Who'll teach me?
No one.
No one will....



Nevyhazujte, co se vám jednou může hodit...

19. září 2014 v 23:25 | Bára |  ...kroužkek zrob si sám
...pak se ale nedivte, když máte plný sklep krámů tak jako můj děda.

Kdyby jste se podívali na to, co mám na sobě, asi byste se toho o mě moc nedozvěděli. Pokud mě něco vyjadřuje nejvíc, tak je to můj pokoj - plný dřeva, skla a andělů. V poslední době zjištuji, že jsem obklopena domácky vyrobenými věcmi, proto jsem založila novou rubriku. Třeba vás to inspiruje a třeba vyměníte i vy pár svých tipů a rad.

Tentokráte.........

Využití již použitých sklenic

.. z okurek nebo třeba medu.

Vítej v pekle

15. září 2014 v 22:11 | Bára |  Ze života divé Báry
Spoléhám na malý kus naděje, která když to nevýjde, mě může zabít tak rychle jako tolik času,kolik mi zabralo napsat tuhle větu.

Ta hrozná zpráva. Srdce cítím v až krku, a oči mě pálí. Nic nevidím, nemůžu dýchat. Kdybych měla zůstat tak, jak jsem, asi bych tu všechny poprskala a vyškrábala jim oči. Ta hořká slova se mi odráží v hlavě, kde tvoří ozvěnu a bodají stále hlouběji. Hořkost cítím i na jazyku. Vrací se mi snad snídaně?
Prosím, zabijte mne.
Utíkám. Na konci chodby se otočím a naposledy se podívám realitě do tváře. Kdo vlastně jsem?

Utíkám dál a padám.
Ticho. To ohlušující ticho. Žádný křik, žádná ozvěna aut projíždějících na dálnici, žádné odstřelování skal v lomu a žádné cikády. TICHO. Veškeré vlny, které používáme ke komunikaci se rozpustí jako cukr v čaji. Moje hlava vypíná. Nemusí dekódovat všechno tohle vlnění, tyhle vibrace. Jen bílé světlo a nic.

...jsem mrtvá?

Kterak jsem přešla k výrobě domácích krutónů

14. září 2014 v 21:01 | Bára |  O jídle a jiných neřestech
Není to tak dávno, co jsem se iniciativně rozhodla připravit svojí drahé rodině slavný Caesar salát. Jeli jsme tedy do obchodu pro potřebné suroviny. Už, už chtěla mamka sahat po česnekových krutónech, které jí strašně chutnají. Škaredě jsem se na ni podívala a řekla jí, ať mi přečte obsah. Nedovolila jsem jí je dát do košíku. Proč?


Přesně proto...


Jsem jedenácťák a štve mě to

11. září 2014 v 3:45 | Bára |  Ze života divé Báry
Ty vole škola. Předposlední rok a bájbáj.
První týden jsem zameškala úplně. Teď doháním dvě tuny věcí. K tomu učitelé absolutně netuší kdo jsem a co dělám v jejich třídě. Vlastně to nevím ani já sama.
7:40
Pokročilá Makroekonomie
Algebra II
Americká literatura
OBĚD!
Dějepis a geografie, svět
Chemie
Zdravověda
2:27 hurá do jednoho ze žlutých school busů a domů.
(Potom jako idiot delám úkoly az do 7)
Takhle nějak vypadá můj denní rozvrh.

Asi mě jebne.
Třetí den ve škole a už jsem musela za zdravotníkem.
Ráno jsem zaspala. Na snídani snihla sníst tři lžičky jogurtu. Ve škole mě čekalo tolik práce, že mi oběd připadal jako triviální věc. I když jsem měla sendvič, radši jsem v knihovně dodělávala pakety do Ekonomie, které mám mít na zítra. Neměla jsem hlad, citíla jsem se ok.

Pak jsem se začala bortit v dějepise. Sedím, pracuju na jejich úžasně naučných věcech a najednou BUM. Místnost se se mnou zatočila, myslela jsem, že vyvrhnu obsah svého prázdného žaludku přímo na klávesnici jednoho produktu od Applu před sebou.
Učitel mě poslal k sestře. Ta mě napumpovala cukrem, na 20 minut jsem si zdřímla a pak se celá fresh hrnula do chemie, kde jsem málem znovu odpadla.
A stejně jsem si tu ekonomii musela vzít domů. (Ta knížka má sedmset stran a váží asi 150 kilo!)

Člověk by nevěřil, jak rychle si zvykne na lepší.
Opravdu mě lidi kolem mě štvou. To je proč jsem si říkala jednu věc...
Kdybych napsala něco krátkého, výstižného..proč bych to nemohla nalepit na dveře od záchodu? Je to jediné místo, kde nejsou kamery. Takhle si to všechny ty pipinky přečtou a já se nemusím piplat s tím, že budu to říkat každé zvlášť. Sakra já to jednou udělám! Ať si mě klidně suspendujou. Nebudu mlčet, jako to dělám poslední dva roky.
Mimochodem měřila jsem, jak by vypadal den perfektního studenta podle místního nastavení . (včetně osmi hodin spánku) Ale den není tak dlouhý. Lidi jsou vychováváni k tomu, aby neměli žádný osobní život a když už, tak ho musí sdílet se systémem. Fuck this shit!
Prý měl přijet na rok někdo z Česka <3, ale hledat čecha v tomhle blázinci je horší, jak najít jehlu v kupce sena. Já chci kamaráda! :(

Jak se máte vy, moji milý?
Promiňte, že nestíhám číst vaše články a publikovat ty mé. O víkendu si určitě udělám čas!
Prozatím si všichni pojďmě popřát hodně štěstí.

O bylinkách, část první

8. září 2014 v 0:28 | Bára |  O jídle a jiných neřestech
Zdravím všechny!

Asi budete šokovaní, když vám prozradím, že dneska nebudu mluvit ani o smrti, ani o tom, jak moc mi chybí Domov. Řeč padne na bylinky. Asi mám nějaké svoje období nebo co, protože pár článků, které v blízké budoucnosti chystám budou taky o jídle. (jupijupijou)


Kdo by neměl voňavé bylinky rád? Dá se s nimi dělat cokoli a léčí! Obohatí každé jídlo o barvu i o chuť, dá se z nich vařit čaj, připravují různé obklady a syrupy.. Netřeba zapomenout, že někteří odvážlivci je i hulí. Využití je opravdu mnoho.

Miluju, když se hrabu v záhonu, a pak mi po nich krásně voní ruce. Jedno takové odpoledne jsem si včera udělala a večer mi bylo krásně. (Asi jsem příliš inhalovala)

Samozřejmě, že všechny bylinky můžete zmrazit, usušit, spařit, udělat z nich nálevy a syrupy, obklady, ale dovolte mi říct ještě trochu z vlastní zkušenosti.

Meduňka: na nervovou soustavu má uklidňující účinky. (na mě tak z nějakého důvodu působí i Beethovenova Devátá Symfonie) Hodí se pro lidi s úzkostma a pro nespáče. A prý i na dobré zažívání.
Co s ní?
Nejraději z této rostliny sbírám lístky, vlastně je to jediné co u všech bylin sbírám. Dávám ji do ledového čaje nebo do vody spolu s citronem. Když čaj dopiju, listy, které pak ale nabudou hořké chuti, žvýkám. (aneb co bychom neudělali pro zdravý a klidný spánek)

Teď zkouším novou metodu. Zamrazuju menší lístky meduňky i máty do zeleného čaje, uvidíme, jaké to bude.