Jak jsem znovu začala nosit šaty aneb lidi, mějte se rádi

30. srpna 2014 v 4:50 | Bára |  Rady, názory a výlevy srdcí
Dva roky... už jsou to dva roky, co jsem takhle naposled rozdávala rady a recepty na úžasně šťastný život. (Never give up unless things get hard) Cítím se trochu skepticky, k jakému tohle dojde konci. Chci aby to vyznělo jako něco motivačního. Něco jako povzbuzení pro lidi, kteří tápou a naděje pro ty, kteří přestali věřit. Ale člověk nikdy neví.


Od páté třídy (příští rok končím střední) jsem se nebyla schopna nasoukat do šatů, sukní a kupodivu ani kraťasů. Nevyhnula jsem se proto nevěřícným pohledům mojí mamky, když jsem v jednich takových šatech přišla nedávné ráno na snídani.

"Co blbneš? Vždyť jdeme jen do obchodu."

"Mami, ve skříni mám tolik pěkných věcí, které nenosím. Víš proč? Nechávám si je na speciální příležitosti... Ony ale nikdy žádné nepřichází. A tak si říkám proč neudělat speciální každý den?"

Od té doby jsem s šaty a sukněmi zase kamarádka. Rozhodnutí, které započalo novou etapu mého života(doufejme, že bude lepší, než ta poslední). Přála bych to každému.

Teď už k věci...


Dodržujte sliby, které dáte sami sobě.
Vylíčím vám jednu scénu.
Ráno se probouzím z noci plné snění a prohlásím 'Dneska udělám tohle a támhleto, prostě jo.'
Den plyne, večer lehnu do postele a 'Oh, shit! Well, zítra je taky den.' řeknu si. Pokojně spím.
Stalo se vám tohle někdy? Mě nepřetržitě.
Nejenže tím ztrácíte důvěru v sebe, ale přestanou vám věřit i ostatní. Čím častěji tyhle sliby nebudete totiž plnit, tím míň pro vás budou znamenat. Čím míň pro vás budou znamenat, tím víc vy budete slibovat a tím víc se nic nebude dít.
Pokud to teda dává nějaký smysl.. On je to docela začarovaný kruh, ale dá se to napravit. Myslete vážně to, co říkáte.

Naučte se rozpoznávat pocity a nesnažte se před bolestí utéct.
Ať je vztek nebo bolest sebevětší, strašně moc vás prosím, nepotlačujte je. Ublížíte tak svojí duši. A kdo má zdravé tělo, když je duše roztrhaná? Když s tím začnete jednou, dáte ty negativní pocity "do škatulky" i podruhé. Zjistíte, že se vám ulevuje. Za jakou cenu? Postupně přestáváte vnímat úplně všechny pocity. Otupíte a strašně vás to ničí. Nevíte nic, protože nevíte, co cítíte. Začnete pochybovat o vaši minulosti, přítomnosti i budoucnosti. A kdo říká, že je takhle schopný fungovat, tak je to bullshit. Jednou ta sklenice přetéct musí. Je jedno, jestli to trvá 30 let nebo dva týdny.

Ale co dělat, když už jste se ztratili?
Zažili jste někdy ten pocit, kdy jste zavřeni sami v sobě jako pták v kleci, nejde vám se nadechnout, a tak neustále lapáte po dechu? Co takhle když ptáka vypustí na svobodu, přičemž ho trefí lopatou po hlavě? Dezorientovaní tam létate v kruzích, (v tom lepším případě, v tom horším tam nehybně ležíte, smrti tváří v tvář) nevíte kde jste ani kam letíte. Kam byste letět měli, ani kam vůbec chcete.

Jsem ta pravá, kdo by o nečem takovém měl psát. Radím vám však, rychle se znovu najděte, než se všechno, co máte tak rádi rozplyne jako ranní sen. Někdy to není na škodu začínat od znova, ale mnohdy je to ještě více zdrcující. Koneckonců jste v tom vždycky sami. Sami se narodíte a sami taky umřete.

Mě stačilo ignorovat pouhé dva body, o kterých jsem se zmínila výš, aby se můj svět zhroutil. Vymáchala jsem si ksich v kdejakých sračkách a stále nemůžu říct, že jsem se úplně našla. Nastaly chvíle, kdy jsem upřímně pochybovala, že to bez odborné pomoci zvládnu. Ale pracuju na tom. (nejvíc pomohlo psaní, analyzování pocitů a meditace)

Dostat se do situace, kdy už nevíte kam utéct nebo se schovat, je brutální. Pravda MUSÍ ven a není žadná jiná cesta...kromě smrti tedy. To je poslední místo, kam sami před sebou utečete.
O čemž mají jednu písničku Linkini -
























Plním si teď jeden ze svých slibů, asice, že přečtu Pána prstenů. Musím uznat, že ten příběh nese velké myšlenky. Po včerejším filmu mě jedna úplně odrovnala...


"It's like in the great stories, Mr.Frodo. The ones that really mattered. Full of darkness and danger they were. And sometimes you didn't want to know the end, because how could the end be happy... How could the world go back to the way it was, when so much bad happened?
Even darkness must pass and the day will come, and when the sun shines, it'll shine out the clearer. Those are the stories that stayed with you. That meant something. Even if you were too small to understand why.
But I think, Mr.Frodo, I do understand, I know now. Folk in those stories had lots of chances to turn in back, only they didn't. They kept going because they were holding onto something."
"What are we holding onto, Sam?"
"That there's some good in this world, Mr. Frodo, and it's worth fighting for."

Kdyby to chtěl někdo přeložit.
"Je to jako ve velkých příbězích, pane Frodo. Těch, na kterých opravdu záleželo. Byly plny temnoty a nebezpečí. A někdy jste ani nechtěl znát konec, protože jak by mohl být konec šťastný... jak by mohl být svět takový, jaký jednou byl, když se stalo tolik špatných věcí?
I tma musí pominout a příjde den. A až bude svítit slunce, bude mnohem jasnější. To jsou ty příběhy, které s vámi zůstaly. Které něco znamenaly. I když jste byl příliš malý, abyste pochopil proč.
Ale já myslím, pane Frodo, chápu, teď už vím. Postavy v těch příbězích měly spoustu šancí se otočit, ale šly dál, protože se něčeho držely."
"A čeho se držíme my, Same?"
"Toho, že na světě je pořád nějaké dobro, pane Frodo, a že stojí za to o něj bojovat."

A pak to ticho. Uvědomění, že se svět po téhle bitvě nikdy nemůže vrátit do normálu. Vždycky se změní a vy z toho buď výjdete jako nový, poučený člověk, anebo ne. Žádná jiná možnost není. Buď budete navždy snít o tom krásném, krásném starém světě, kde jste byli šťastní přičemž vám bude utíkat ten, který je přítomen. Možná je krásnější, ale to vy nikdy nezjistíte, protože se budete utápět ve snech a představách toho, jaké by to ještě bylo, jaké by to mohlo být, kdyby se nic neměnilo.
Neztrácejte se ve svých vzpomínkách víc, než je nutno. Nebo se ztratí ve vás.

Neutíkejte.
Zastavte se.
Několikrát se nadechněte.
Běžte se podívat těm zrůdám, které ve vás rostou, do očí.
Nakopejte jim zadky, vyžeňte je.
A buďte šťastní.
 


Anketa

Jak ses včera měl/a Ty?

Šlo to 31.7% (88)
Hrozně 18.3% (51)
Měla jsem se úplně super 21.6% (60)
Tak normálně 28.4% (79)

Komentáře

1 Verunka T. Verunka T. | Web | 30. srpna 2014 v 8:29 | Reagovat

Vlastně ani nevím, co konkrétně chci napsat jako reakci na tenhle článek, jen mám pocit, jako bys ho psala přímo pro mě. Od začátku až do konce. Pána prstenů jsem viděla a tahle pasáž kolem mě proběhla úplně bez povšimnutí. Přitom je dokonale vystihující.
No, to je asi všechno. Díky za úžasný článek!

2 Janča Janča | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 10:37 | Reagovat

Super článek se vším všudy. :) Strašně pěkně se to četlo.
Já jsem k šatům, sukním apod. měla dřív taky docela odpor. Šaty jsem měla jen jako malá a pak už nikdy, sukní pár ve skříni bylo, ale nebyl nikdo, kdo by je nosil. Jenže potom přišly taneční a já musela jít nakupovat šaty. Vůbec jsem nevěděla, jaké mi sluší, kolik jich mám koupit a tak, ale nějak se mi nahromadily a začala jsem kupovat další i po tanečních a občas si je ráda vezmu. :) Teď ještě začít nosit i ty sukně. :D Zatím jsem jen u kraťásků.
S těmi sliby souhlasím. Měli bychom dodržovat i takové ty obyčejné (jako že dneska konečně přečtu Obsluhoval jsem anglického krále).
S pocity naštěstí problémy nemám, takže k tomu nemám co dodat. :)

3 Adina Adina | Web | 30. srpna 2014 v 11:39 | Reagovat

Je to opravdu motivační.
Třeba s tím oblečením máš pravdu - mám spoustu takových těch věcí, co si je šetřím na zvláštní příležitosti... A co si budeme povídat, zvláštní příležitost přijde tak 1x do roka, takže asi je na čase udělat si každý den zvláštním :-)

4 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 30. srpna 2014 v 12:49 | Reagovat

tak tohle je úplně motivační článek jako blázen :O nemám slov. jsem pohlcena. !Dodržujte sliby, které dáte sami sobě. To se teďka snažím dodržet ze všeho nejvíce! hodně si slibuji a přesně tak to dopadá, že nic z toho se neuskuteční. Ale teďka posledních pár dní, to opravdu plním. Uklízím po sobě hned. A dělám takové věci, na které jsem dříve byla líná. Už si začínám věřit. Věřit sama sobě. Já už jsem se ztratila. Přesně tak se cítím, píšeš o mě. uvažovala jsem o odborné pomoci, ale snažím se pomoc si sama. Uklidňuji se. Snažím se, opravdu. Ta písnička je boží. Mám jí v mobilu a není den, kdybych jí neposlouchala. Ty dva poslední odstavce jsou opravdu motivační! a člověka nakopnou, nebo aspoň mě. A ten poslední odstavec? to jsem právě dneska udělala. Odhodlala jsem se k věci, kterou jsem chtěla udělat už dávno. Citím se hned o něco lépe! :) nemohu ani vyjádřit, jak tento článek je pravdivý a skvěle napsaný! šikula! :)

5 T. T. | Web | 30. srpna 2014 v 13:47 | Reagovat

K tomu článku mi chýba už len fotka.

6 *Shock *Shock | Web | 30. srpna 2014 v 18:23 | Reagovat

Mám jeden velký slib, a to že se změním. A to povahově, svoje povaha mě docela dost sere ( achh, promiň za sprostý slovo, ale jo ) a chtěla bych ji strašně změnit, a být lepším člověkem. Snad se mi to splní.:) A snad tobě s tím Pánem prstenů.:) !

Když začnu moc přemýšlet, vzpomínat na jednu osobu.. najednou jako bych byla úplně sama, mám se hrozně, a nic mi na to bohužel nepomáhá, ale zkusím tu meditaci!)
A úplně nevím jak se s toho vyhrabat, brečím.. a furt mi ta osoba chybí, ale vím že já jí ne, a nikdy nebudu, úplně hrrjjsjs.

Jsem ráda že už se s toho " dostávám " nemůžu říct že jsem se dostala, protože to tak není, ale mám úžasný lidi kolem sebe kteří mi neuvěřitelně moc pomáhají.

A jinak článek si pěkně sepsala, budu se snažit podle toho řídit. Celkově máš úžasné články, bude dost vadit když na tvůj blog udělám recenzi? Moc se mi líbí.:)

7 sarush ef sarush ef | Web | 30. srpna 2014 v 18:54 | Reagovat

To s tím každým speciálním dnem zní skvěle.

8 Vivi Vivi | Web | 31. srpna 2014 v 18:40 | Reagovat

Ten prvý bod aj tretí (vlastne všetky) poznám uplne dobre. Sú to dobré rady, už to len uviesť do praxe. Ale je to krásne motivujuci článok a máš pravdu, každý deň by sme mohli zrobiť vynimočným:)

9 homoleninus homoleninus | Web | 31. srpna 2014 v 20:17 | Reagovat

To snad mluví za každého :) a tomu závěru si dala pěkně na p***l ;D

10 Rezzy Rezzy | Web | 31. srpna 2014 v 20:44 | Reagovat

Díky moc :-)

Moc hezky napsaný článek. Přečíst si Pána prstenů je skvělý nápad, asi se do toho taky někdy pustím. Některé myšlenky jsou vážně úžasné :-)
Neztrácejte se ve svých vzpomínkách... to je to, co teď bohužel často dělám. Máš pravdu, není to dobré... A vůbec, celé se mi to moc líbí. Je to opravdu inspirativní a motivující.

11 Luci Luci | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 21:14 | Reagovat

Krásně napsané :) snažím se dodržovat sliby, co dám sobě i sliby dané jiným...  já kdysi pořád vzpomínala na minulost, ale nedávno mi došlo, že žiji minulostí a ne přítomností a tak se to snažím měnit a užívat si každý moment :) a moc se mi líbí ten úryvek :3

12 T. T. | Web | 31. srpna 2014 v 22:43 | Reagovat

Myslela som fotku v tých šatoch :X

13 Kika Kika | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 22:49 | Reagovat

mě to taky nakoplo, nejvíc se mi líbila ta pasáž o zadržování emocí.. to se přiznám, že kolikrát v sobě něco nechám tak dlouho dusit a jsem akorát protivná. Děkuju, půjde se mi krásně spát :-)

14 Té | Web | 1. září 2014 v 12:33 | Reagovat

Moc krásný článek Baru! Je vidět, že se tomu tady hodně věnuješ a musím napsat, že se ti to velmi daří! Tak s tím vesele pokračuj dál! :)
Dnes jsem něco takového přečíst potřebovala. Děkuji ti!

15 Narween Black Narween Black | E-mail | Web | 1. září 2014 v 14:30 | Reagovat

Ten prvý bod mi dosť hovorí z duše... a vlastne s celým článkom sa viem stotožniť. Teraz sa cítim taká namotivovaná, už to treba len uviesť do praxe :)Každopádne ďakujem krásne za príjemné chvíle strávené pri článku :)

16 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 4. září 2014 v 20:55 | Reagovat

jůů, ani nevíš jak moc si mě potěšila s tím tvým komentářem a hlavně ten konec, že ti můj blog chyběl :O to mě tak moc potěšilo a já ti i moc děkuji ! :)

17 Vendy Vendy | Web | 4. září 2014 v 22:06 | Reagovat

Zažila jsem od každého kousek. Přijímání všech emocí a utopení se pod nimi. Budování ochranné zdi kolem sebe, až k pochopení, že jsem za tou zdí vlastně ztracená. K poznání, že některé pocity se dají zabouchnout do šuplíku a neztratit přitom emoční stránku (v tomto bodu ti trochu odporuji).
A udělat si svátek i ve všední den? O tom také přemýšlím. Protože nejsme ani schopni si udělat svátek v neděli, a tak nám ty dny splývají jeden za druhým, dnešek jako včerejšek.
Dodržování slibů... to je taky můj velký problém. Takže už jsem se naučila, nedávat si předsevzetí a prostě být spontánní.
Což je fajn, ale na druhou stranu, odložit prokrastinaci a začít něco dělat, znamená, nepromarnit den. ;-)  :-)

18 Vendy Vendy | Web | 4. září 2014 v 22:53 | Reagovat

P.S. teď jsem pracně hledala, kde jsem četla ten článek s výňatkem Pána prstenu.
A ejhle, ono je to tu!
Tento úsek mám taky moc ráda, jak ve filmu, tak v knize. Ve filmu ještě umocněno o hudbu, která dokáže pořádně podbarvit emoce. Tohle byl jeden z nejemotivnějších momentů, Pán prstenů byla úžasná trilogie. Že bych si pustila všechny tři prodloužené verze?

19 femme fatale femme fatale | Web | 4. září 2014 v 23:45 | Reagovat

motivačný článok! :) ja sa po dlhej dobe učím hovoriť ľudom to, čo cítim. nedusiť pocity v sebe a netváriť sa, že všetko je fajn ked nie je...a možno je to tým, že momentálne som celkom spokojná a o tom sa hovorí jednoduchšie ako o toom zlom :)

20 Rezzy Rezzy | Web | 5. září 2014 v 10:39 | Reagovat

Za den většinou prodám tak 70-90 zmrzlin. Jinak jsem hrozně ráda, že jsem se na ten obor nakonec dostala :-) Přijde mi to jako zajímavé spojení, člověk a zvířata. Jen se trochu bojím toho uplatnění... ale jestli pojišťovny začnou proplácet hiporehabilitace atd., tak by se to mohlo zlepšit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.