Buch, BUCH, buch, BUCH

18. srpna 2014 v 2:04 | Bára |  Témata týdne
Stýskalo se vám někdy po domově? Co je lepšího, než zázemí a depresivní počasí? Asi nic.

Chybí mi...

..dlouhé procházky shnilým listím skrz mlhu, když jemně mrholí.
..smrad z kotlů lidí, kteří topí plasty.
..procházení se hřbitovem druhý listopadový den.
.. zpráva nebo návštěva někoho velice blízkého ve zdraví i v nemoci.
..nošení příliš velikých, vytahaných svetrů a chundelatých ponožek.
..když mě v noci svou tíhou zahřívají kocouři, a když se nemůžu pohnout, protože pak jistě zdrhnou.
..mihotání desítek svíček a světla lampiček.
..spontánnost. Nevědění, co se ten den stane za úžasnou věc.
..večerní chození z hudební školy.
..překvapení jestli čeká na nádraží nejlepší kamarádka nebo nejlepší kamarád.
..debilní, stupidní kecy a činy spolužáků. (jako když si tehdy nastříkali deodorant do privátních částí těla a poté zapálili)
..napětí, když jdou slyšet skřípat koleje nebo bimbání železničního přechodu aneb "Už jsi doma, mami?"
..chuť babiččiného čaje.
..vybírání kočičích chlupů z jídla.
..orosená okna babiččiny kuchyně ve starém bytě, které odráží světlo čerstvě napadaného sněhu na první svátek Vánoční. Vůně cukroví, čaje, kávy a štiplavý zápach ohně, který si děda přinesl ze slepa spolu se zmazaným obličejem a rukama.
..když konečně příjdete pořádně vymrznutí domů, a tam na vás čeká teplý čaj, jídlo, postel, deka, peřina a ze všeho nejdůležitější je, když vás čekají lidé, kteří vás mají rádi. Sakrajo.

Moje oblíbená píseň tedy není sepsaná a nahraná. Nemůžete si ji pustit kdykoli se vám zachce. Zní jen tehdy, když ji moment zaznamená. Jsou to kapky deště dopadající na sklo a parapety. Jsou to otravně bimbající koleje. Předení kocoura, který pokojně leží u vyhřátých kamen. Je to praskání ohně a meluzína, která příchází a zase odejde, kdykoli se jí zachce. Je to upřímný dětský smích a je to tlukot srdce někoho, koho z celého srdce milujete.

Takže ne, nesouhlasím. Můžete mít pouze jednu oblíbenou píseň. Ta moje je život. A díky bohu se na rozdíl od těch vašich popových, hip hopových, rockových, popřípadě metalových melodií, o kterých vy tu píšete, bude muset sakra snažit aby se mi zprotivila nebo lezla na nervy. Protože ačkoli zní pořád stejně, pokaždé je úplně jiná - absolutně nádherná.
 


Anketa

Jak ses včera měl/a Ty?

Šlo to 31.7% (88)
Hrozně 18.3% (51)
Měla jsem se úplně super 21.6% (60)
Tak normálně 28.4% (79)

Komentáře

1 Robka Robka | E-mail | Web | 18. srpna 2014 v 8:01 | Reagovat

Pod vlivem tvého článku jsem se začala těšit na podzim.:-) A život - i když se může časem zprotivit a někdy pěkně lézt na nervy - je opravdu jako píseň, kterou si píšeme sami.

2 sw sw | Web | 18. srpna 2014 v 8:58 | Reagovat

Wow, dokonalé! A v pár bodech jsme se sešli... :D

3 Molly Molly | Web | 18. srpna 2014 v 9:54 | Reagovat

Tlukot srdce někoho, koho z celého srdce milujete- ano, ano, a ještě jednou ANO!!!

4 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 18. srpna 2014 v 12:48 | Reagovat

páni, to je boží článek :O ten konec si napsala úplně báječně. život je jako hudba,takže souhlasím s tebou. můžeš jí poslouchat jak ty chceš, pokadé hraje něco  jiného.. no prostě super článek. A v pár bodech to máme stejné! :)) a nejkrásnější je poslouchat srdce toho, koho milujeme! :) boží! :3

5 cincina cincina | Web | 18. srpna 2014 v 21:22 | Reagovat

Jak se říká, všude dobře, doma nejlíp:)
Chundelaté svetry a ponožky také nosím nejradši:) Chlupy z jídla vybírám teda dost nerada:D
Ale líbí se mi tvůj článek:) Je to takové... hodící se do deštivého počasí:)

6 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 19. srpna 2014 v 18:58 | Reagovat

ten komentář u mě na blogu, si napsala velice dobře, to, že představit si to ticho bez nás..jaké by to bylo asi pro rodinu. Ale jinak je dobře, že si to neudělala, a běžela za tím kamarádem!! byla by tě velká škoda :)) už na to nesmíme myslet.. musíme myslet na to že bude líp :))

7 sarush ef sarush ef | Web | 19. srpna 2014 v 22:19 | Reagovat

Po spontánnosti taky teďka hrozně prahnu.

8 Radfordová Radfordová | Web | 20. srpna 2014 v 18:44 | Reagovat

čím to je, že se mi ty momenty z života vytrácí?
fakt dobře napsáno. je v tom ta emoce, kterou jsem, aniž bych to věděla, už nějakou dobu úplně obcházela.

9 femme fatale femme fatale | Web | 20. srpna 2014 v 21:04 | Reagovat

klobúk dolu, napísala si to nádherne...
veľa z tých momentov poznám a zbožňujem ich...a práve tým, že nie sú to momenty každodenné ale niečím výnimočné, zaslúžené tým sú krajšie

10 homoleninus homoleninus | Web | 24. srpna 2014 v 14:39 | Reagovat

A já si furt myslím jak sem duchaplná...hovno. Tohle mě úplně položilo a je to...perfektní! Probudila si tím článkem ve mě nostalgii, chtíč a stesk naráz, ale taky něco jako těšení se, že tohle zas jednou přijde.
!!                             !! sem dojatá.

11 Té | Web | 25. srpna 2014 v 0:23 | Reagovat

Právě si zapříčinila, že se začínám těšit na podzim. Taky mám spoustu rituálů spojených s tímto obdobím a pravdou je, že ta podzimní melancholie umí být i příjemná. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.