Jsou nezbytné

17. června 2014 v 18:28 | Bára |  Témata týdne
Jsem míromiluvný člověk, to by vám možná řekl každý, kdo mě zná. Nevěřím v hádky ani souboje. Nemám potřebu se nějak rozčilovat nad každou krávovinou jako to má ve zvyku spoustu mých vrstevníků. Ale přece jen je na mě něco....
Posledních pár vteřin jako by se moje duše snažila přenést mě na mírné místo a donutila mě tak vyhnout se záchvatu, kterého budu zaručeně litovat. Poslední náznaky zadržování - moje tělo se třepe. Tři, dva, jedna...bum. Adrenalinová exploze. Je jedno jestli jsi někdo koho ze srdce miluju nebo někdo, koho upřímně nenávidím - utíkej. Čím dál, tím líp. Mé ruce jako nástroje hromadného ničení, je mi úplně jedno co, hlavně když je to poblíž a je to zničitelné. Rozbité skleničky, zničená jabloň, vyrvané knoflíky u košilí, prokopnuté dveře a modřiny jako kráva pro ty, kteří se poblíž zdrží. Zničené hlasivky na další dva dny a spoustu slz. Nejsem schopna se zastavit před ničím, ani před těhotnými ženami, ani před všehomocnými otci, někdy si připadám jako zvíře.

coolnsmart.com

To se stane, když hlasy v mé hlavě ztichnou. Nemluvím o fyzických hlasech, které si sami vytváříme v hlavě, ale o těch vnitřních, intuičních, které nám byli dány přírodou a vesmírem. Přestanou mi říkat, abych se držela zpátky, vybiju svůj vztek, přefiltruju všechny ostatní pocity a za pár hodin je mi zase fajn... Jediný hlas, který v ten moment poslouchám je pud sebezáchovy. Co se ale stane až i ten mě zklame? Toho se děsím. Mám problém a vím to.

Co se stane vám, když přestanete nebo naopak začnete poslouchat své hlasy?
 


Anketa

Jak ses včera měl/a Ty?

Šlo to 31.7% (88)
Hrozně 18.3% (51)
Měla jsem se úplně super 21.6% (60)
Tak normálně 28.4% (79)

Komentáře

1 bitxia bitxia | Web | 18. června 2014 v 8:22 | Reagovat

To já jsem ráda, že jsem opravdu flegmatik :D Teda musím říct, že v jakémsi měsíčním cyklu se objevují i dny, kdy je ten flegmatik v pozadí a taky jsem naštvatelná (a to z blbostí :D ) ale přijde mi to spíš směšný.. :D
A přeju hodně štěstí s ovládáním tvého vzteku :-)

2 Terka Terka | E-mail | Web | 18. června 2014 v 20:02 | Reagovat

Po pravdě jsem ještě nezkoušela být bez těch hlasů v hlavě, pořád mi něco našeptávají a to i třeba teď, při psaní tohoto komentáře, ve smyslu, co mám vlastně na jazyku a tak,..

Každopádně, tvůj článek zařazuji do výběru TT na tema-tydne.blog.cz :-)

3 stuprum stuprum | Web | 19. června 2014 v 7:30 | Reagovat

Někdo si veme prášek a cajk. Jiný zapne meditační hudbu.

Ještě jsem chtěl říct, že v souboje věřím, pač někdy se ta čest musí zachraňovat. 8-)

4 Charming Charming | Web | 19. června 2014 v 12:28 | Reagovat

Ja své hlasy neslyším. Jen sem tam před spaním, když se snažím meditovat. Jinak mám v hlavě moc věcí:( je to naprd.

5 Eliza Eliza | Web | 19. června 2014 v 18:26 | Reagovat

Pokaždé když mě popadne popadne záchvat vzteku, na každého křičím to, co si o nich myslím a prostě, nedokážu to zastavit, ale jak kdyby se ze mě stal jiný člověk, jelikož dělám věci, které normálně nedělám (nebo si to alespoň neuvědomuji).

Pokud jsi našla nějaké ty chyby u mě v tom příběhu, byla bych ráda, kdyby jsi mi napsala :)

6 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 20. června 2014 v 9:03 | Reagovat

Děkuju moc za pochvalu k mému obrázku, vážím si toho :)). Ten strom nemá žádnou zvláštní symboliku, zkrátka představuje součást přírody.

7 Lukáš Lukáš | Web | 20. června 2014 v 14:21 | Reagovat

já žádné hlasy nemám, to je ale asi tím, že jsem duchovní člověk :)

8 neweresth neweresth | Web | 21. června 2014 v 10:57 | Reagovat

Taky mám často problém udržet ten vztek či ty emoce na uzdě. Jo, nezvládám to. Křik je mou zbraní a pláč dalším následníkem. Každý má jiné hranice, poslouchá jiný hlas. Jsme naprogramovaní na různé frekvence, ale dá se proti nim bojovat, ikdyž ne asi úplně.

9 Raina Raina | E-mail | Web | 21. června 2014 v 15:54 | Reagovat

Ten citát je krutý, ale pravdivý... a jinak k otázce na konec, upřímně nevím, co by se stalo, kdybych všechny ty hlasy poslechla. Asi bych působila kapku jako psychopat... :DD (Nope, to si opravdu nepřeji, děkuji pěkně.)
Naštěstí mám v hlavě i ten "druhý" hlas, který to tomu prvnímu rozmlouvá.

...Damnit, takhle si o to spíše připadám jako psychopat :C.

10 jaktoleti jaktoleti | E-mail | Web | 21. června 2014 v 15:57 | Reagovat

Já to mám pokaždé jinak někdy ty hlasy poslechnu někdy ne - nikdy nevím jak to dopadne :)

11 Pauline Sparrow Pauline Sparrow | E-mail | Web | 22. června 2014 v 8:26 | Reagovat

To tě teda obdivuju, že se nehádáš a že v něco takového ani nevěříš. Já dokážu vybouchnout pokaždý, i když se třeba snažím být v klidu:).

12 Té | Web | 22. června 2014 v 12:40 | Reagovat

S tím určitě souhlasím, poučit se je dobré. Můžeme si z jejich životů vzít ponaučení do těch našich vlastních. Děkuji a jsem ráda, že jsi opět zpět a aktivně bloguješ. :)

13 ANA ANA | Web | 13. července 2014 v 16:19 | Reagovat

Páni, chvíli jsem myslela, že chceš psát článek o rukou, o tom, jak jsou potřebné a co všechno dokážou...
Nojo, hlasy. Někdy se ty hlásky tak načertí, že se neudržíme - a pak je zle. Ostuda, hádka, někdy vyhrocená, a hlavně, vždycky zbytečná....
Jenže, dokázat se ovládnout, je někdy hodně těžké.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.