Hlasy, které nás nutí se bát, ztichněte.

22. června 2014 v 17:47 | Bára |  Témata týdne
Na téma 'Hlasy v hlavě' jsem sice již jedním článkem přispěla, ale nedá mi to.

Bojím se kde čeho, což mi brání v žití.


"To nemůžeš. To nezvládneš. To není možné. Fuj, bež od toho."


Jeden hlas, který křičí přes všechny ostatní. Kdybych ho jen uměla umlčet... já ale můžu!, ještě před chvílí se mi to však zdálo jako nemožný úkol.


Je to nedávno, co jsme byly s mamkou na obědě v parku. Jeden docela drzý vrabčák se rozhodl, že se naobědvá s námi. Pokoušel se dostat k housce, kterou jsem držela v ruce. Byl jen pár centimetrů od ní a já se druhou rukou ohnala. Nic. Stál a pokračoval dál ve svém boji s hladem. Jen se tak na něj dívám a říkám "Já se ho bojím." Když se mě mamka zeptala proč, na chvíli jsem se zamyslela..."Protože on se nebojí mě." vylezlo ze mě nakonec.


Whoa, najednou mě osvítilo.


Přemýšlela jsem nad svojí osmiměsíční sestrou. Ta se ničeho nebojí, s ničím se nesere. Prostě do toho jde.

Se strachem teda nejsme narozeni. Vytváříme si ho sami, tudíž se ho musíme umět i zbavit. Jedna cesta, kterou teď zkouším je nahradit ho láskou. Pomáhá to? Ano, zatím vidím nějaký pokrok, ale čeká mě ještě dlouhá cesta.



Hodně lidí se bojí. Ale vážně - je to blbost.


Pojďme do toho spolu, nenechme se kontrolovat, pojďme svůj strach eliminovat a popřejme si hodně štěstí, síly a trpělivosti k tomu!

S láskou,
Bára
 


Anketa

Jak ses včera měl/a Ty?

Šlo to 31.7% (88)
Hrozně 18.3% (51)
Měla jsem se úplně super 21.6% (60)
Tak normálně 28.4% (79)

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 22. června 2014 v 17:53 | Reagovat

Strach je převlečený ďábel, co nám brání v našich rozhodnutích. Já sama mám problémy s trémou a právě strach v něm hraje hlavní roli. Už je to sice lepší, než před mnoha lety, kdy jsem byla malá, ale přece jen s ní dodnes bojuji...tak snad se jednou probojuji do zdárného konce. :-)

2 stuprum stuprum | Web | 22. června 2014 v 19:32 | Reagovat

Zas žít úplně bez varovného hlásku se nedá, někdy nás upozorňuje na pořádné blbosti, ve kterých si jen natlučeme čumák. :)

3 Té | Web | 22. června 2014 v 20:56 | Reagovat

"Strach lže a ty mu věříš." - Friedrich Nietzsche
Můj velmi oblíbený citát od něho. Zpracovávala jsem o něm esej na socky a musím říct, že ač s ním v mnohých věcech nesouhlasím, tenhle citát mě dostal. Jde taky především o naší vůli. Zkus na to třeba mrknout, mohla by sis tam něco pro sebe najít. :)

Jinak, já se taky už opravdu přestala věčně bát a vymlouvat. Chyť každou příležitost za pačesy a nenech se nikým odradit. Je to tvoje a jen tvoje věc. :)

4 bitxia bitxia | Web | 23. června 2014 v 9:05 | Reagovat

jo strach, to je prevít... ale zase někdy se hodí... přece jenom zrovna ty maké děti, když se ničeho nebojí, tak si stoupnou na lyže nebo jedou na kole, tak že sotva jedou, ale musej to hnát aniž by se nad čímkoliv zarazili...
Ale je fakt, že na burze/hazardní hry může vyhrát jenom ten, kdo se nebojí že prohraje :D

5 Fredy Kruger Fredy Kruger | 24. června 2014 v 0:48 | Reagovat

" Vždy ve tmě si chviličku postojím,
... pak krásti jdu !  vůbec se nebojím !"

... Hovoří  Rudolff  Wobserra

" Bojíš se !  a jsi mizera !! "

" Kurwa ! ... kdo to tu mluví ??
počkej !  nu... já ti povím !
... co pleteš se wole, do toho ??"

Však není tu vůbec nikoho !!

" Jsem hlasem , který tě nutí bát !!"

" Kde jsi ?  ty budeš mě tady srát ??"
... muž kolem se dívá pátravě :

" Ne ne ne !  to nemluví ve hlavě !?!?"

" Přestaň se drbat ! ... ti urazím ruce !"

" V břiše to mluví !!!  jsem břichomluvcem !! "
... muž marně řve : " Žádám, by  vylezl byste !
... ježíši kriste ježíši kriste !!"

... muž ulicí běží ztichlé již obce,
při běhu porazil  tři pozdní chodce (?)

... však chodci ti, - byli  tři strážníci !
"Idiote !... jdem na strážnici !"

Je velice pozdní večer,
muž na strážnici je vlečen !

6 Andrea Andrea | Web | 27. června 2014 v 14:17 | Reagovat

Tak tvoje odpověď proč se ho bojíš, mě úplně dostala! :) A máš naprostou pravdu, strachy si vytváříme sami. Velmi hluboko myšlený článek, bravo! :)

7 jaktoleti jaktoleti | E-mail | Web | 1. července 2014 v 19:39 | Reagovat

Takový hlas v hlavě mám pořád, že něco nezvládnu, něčeho se bojím apod. Z toho kolikrát nemám problém vůbec jakoby světlá chvilka :D

8 Barbora Barbora | Web | 4. července 2014 v 10:04 | Reagovat

Takze pro priste toho vrabcaka pohladime a dame mu svuj obed? :) Asi mas pravdu, jenze ja jsem v tomhle hrozne ovlivnitelny clovek, ve skole jsme se bavili o erupcich na slunci nebo o tani ledovcu a ja mela pul roku nocni mury z toho, ze budou tsunami a zaplavy. Nebo ze se jednoho krasneho dne rozpadne slunce a vsechny nas zabije :D..

9 ANA ANA | Web | 13. července 2014 v 16:17 | Reagovat

To je moc pěkně napsáno. Čím je člověk starší, tím víc se bojí. Ale to je daný i zkušenostmi, jako dítě nevíš, nebo si nepřipouštíš, že se ti může něco stát, že tě může něco skutečně ohrozit. Čím jsi starší, poznáváš, že to není tak docela pravda. A když se během života setkáš s úrazem, ať svým nebo někoho blízkého, nebo přímo i se smrtí, najednou vidíš, že nejsme vůbec nesmrtelní, ale naopak.
Tvoje osmiměsíční ségra do toho jde naplno. Koneckonců, je to jediný způsob, jak se ozvat, jak hájit své zájmy - osmiměsíční mimino nemůže diskutovat a říct hele, potřebuji vyměnit plínku, a taky bych rádo něco na zobku :-D Takže jediné reakce jsou spokojenost a nespokojenost...
Strachy si vytváříme sami, to máš jistě pravdu, a někdy i zbytečně, to máš také pravdu. Strach seká hlouběji než meče, to bylo motto malé Aryi ze seriálu Hra o trůny, a je to pravdivé rčení. A překonat strach, jednou vytvořený, je docela těžké!
Ale i na překonání strachu se musí zapracovat. A já ti držím palce, ať se daří... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.