Únor 2014

Má technologie impakt na život v přítomnosti?

20. února 2014 v 1:09 | Bára |  Rady, názory a výlevy srdcí
V poslední době mě zarmoutil takový pocit. Zvláštní pocit, jako bych nepřetržitě na něco čekala. A řekla jsem si dost. Už nechci čekat. Dala jsem se proto do výzkumu a přemýšlela, jak to změnit. Věděla jsem, že něco dělám špatně. Pročetla jsem hromadu psychologických článků o tom, jak se žije v přítomnosti, a později zjistila, že to není žádná sranda. Pro někoho s tak vzdálenou myslí jako je ta moje, kdo musí mít celý týden vyplánovaný dopředu a přinejmenším načtrtnutý nadcházející půlrok, se úplné zapomenutí na všední záležitosti a následné soutředění na přítomnost zdá být nedosažitelný stav. Možnost žít teď za každou cenu jsem proto odložila a hloubala dál nad tím, jak ukončit mé trápení. Vzpoměla jsem si na pár chvil, které se mi kupodivu takto podařilo prožít a v srdci jsem najednou ucítila teplo, jakoby úlevu. Vzpoměla, že jsem ten pocit nezažila už nekonečně dlouho, a přitom jsem v měla tolik příležitostí. Pořád jsem někde úplně jinde. A zeptala jsem se proč?
Pravděpodobně kvůli tomu, že nejsem šťastná tam, kde jsem. Jsem sice vděčná za všechna privilegia, která mám, ale není to to, co nutně potřebuju ke štěstí. Ovšem chci mluvit o něčem úplně jiném.

Technologie...

Jednou až si vzpomeneme....

9. února 2014 v 8:11 | B. |  Témata týdne

V dnešním světě je příliš mnoho negativity. Přibližně 2/3 článků tento týden jsou o tom jak se máme strašně. Možná za to mohou média, která nám svět ukazují přehnaně černě a my jim pravděpodobně věříme. Kdyby dávali víc reportáží o koťátkách, třeba by nám bylo lépe. Kdo ví...

Já říkám, že se máme dobře. Máme se snad nejlíp, jak jsme se za celou histrorii měli. Máme vodu, krásnou vodu. Jednou dojde, a co potom? Potravu máme na dosah nákupního košíku. Lidé v minulých sto, tisíci letech měli takový hlad..a to naše stejně kolikrát končí v koši. Jsme téměř závislý na ropě. Co až ta dojde? Ale teď, v tento moment tohle všechno máme.


Pravda, jsou tu ještě okolní vlivy, které nás nutí říct, že se nemáme dobře. Ale mnohdy jsou to triviální věci, které by se i sami vyřešili, kdybychom jim to dovolili. Vždycky jsem obdivovala lidi, které nerozhází kdejaká blbost, kteří umí věci řešit s chladnou hlavou a pozitivním přístupem. Lidi, kteří umí poznat rozdíl mezi tím, co je relevantní a jakou informaci raději ignorovat. Ale já na to časem příšla...


Zkuste se naučit na nějaký nástroj, zkuste meditaci nebo jógu. Zkuste sami se sebou strávit více času, poznat se blíže. Mějte se rádi. A já vám garantuju, že zjistíte, že se máte až příliš rádi na to, abyste se nějakými kravinami vůbec zabývali.

Bára

PS: Přihlásila jsem se do soutěže místní knihovny a podle všeho budu psát povídku, která má blízko tady tomuhle tématu. Pokud se zadaří, tak ji zveřejním. Můžete se těšit na něco z mé angličtiny.

Multilingualism

4. února 2014 v 6:24 | Bára |  Ze života divé Báry

Stydím se. Během hodiny se mi podařilo napsat hned tři hrubky, za které bych si ještě před dvěmi lety usekla ruku a půl. "Zkončit, zpravit, (a nejhorší ze všech-) mislet" Věci které nám sypou do hlavy už od sedmi let. Přitom stačí chvilka nepozornosti, a jak jednoduše se to všechno z hlavy vypaří. Taky jsem si všimla, že mám tendeci pořád všude cpát čárky. Musím přemýšlet delší časový úsek, než úplně pochopím text a můj kamarád mi řekl, že mluvím lámanou češtinou. A já si stále nejsem jistá, co to znamená..

Ale někdy, až se vám bude zdát, že jsem zmatená, nebo snad nechápu téma nebo určitou ideu, dejte mi čas. Já vím přesně o čem je řeč, a vím přesně co chci říct, jen nemohu najít ta slova, kterými by se moje myšlenky daly vyjádřit, a tak často radši budu zticha. Někdy u mě třeba narazíte na větu, která je mluvnicky špatně postavená a nejspíš nebude dávat smysl. Ovšem lepší to v nejbližší době nebude, protože jsem pevně rozhodnutá, že tu angličtinu dopiluju do perfektnosti, i když to možná bude znamenat, že budu muset znovu absolvovat hodiny českého jazyku základní školy.

Nakonec se třeba hudba a obrázky stanou mými nejmilejšími komunikačními prostředky...

Zima, zima studená - fotografický průvodce zimou

1. února 2014 v 9:21 | Bára |  Ze života divé Báry
Zima. Po dvou měsících neustávájících mrazů jsem konečně vytáhla foťák, a dokonce fotila i něco jiného, než svou tříměsíční sestru. Slyšela jsem, že do Evropy žádná pořádná zima Evropa nepřišla, tak proč vám nějakou neposlat přes obrazovku?
Enjoy.


Moje absolutně nejoblíbenější věc na zimě - zvířecí stopy ve sněhu.