Srpen 2013

Proč používat doktory, když máme pomeranče?

4. srpna 2013 v 11:48 | Bára |  Rady, názory a výlevy srdcí
Chtěla bych okrajově navázat na téma tohoto týdne. Jako lidská bytost potřebuju v něco věřit. Ale podle čeho se rozhoduju, když se rozhoduju v co věřit. Politikům? Konpiračním teoriím? Náboženství? A co třeba doktoři, měli bychom jím věrit?
Věděli jste, že rakovina se do jisté míry dá vyléčit vitamíny? A co televize? Všimli jste si kolik seriálů a podobných blbostí se teď vysílá z nemocničního prostředí? Srovnáváte se někdy s pacienty? Vyvolává to důvěrů v doktorech? Všimli jste si někdy, jak si vás doktoři přehazují jako horkou bramboru? Oni vás přece vůbec neléčí. Proč se na každou depresi předepisují antidepresiva? A víte kolik na tom ty farmaceutické firmy ročně vydělávají? Viděla jsem dokument, kde léčitelé, kteří všechno jeli přes vitamíny, studovali medicínu, a došlo jim, že literatura o vitamínovém léčení je vlastně nepohodlná a tudíž zakázaná. V medicíně není žádný předmět, žádná zmínka o vítamínech. Proč? Kolik asi vydělají na nás lidech, kteří jsou ochotní vyvalit stovky a stovky korun za lentilky zvané léky? Strašně se mi líbila knížka od jednoho pána, který vystudoval medicínu, ale pak zjistil, že vlastně lidem vůbec nepomáhá. Udržoval je vlastně nemocné, aby se za ním vraceli, ale pořád jim nebylo lépe. Bylo mu to divné. Začal tedy praktikovat psychosomatickou léčbu, kdy se "lékař" věnuje pacientovy a jeho životu. Vyptává se otázky a postupně si spojuje souvislosti. Pacientům pak ukazuje, napovídá, kde je asi problém a radí jim, co můžou pro tento problém z vlastní vůle udělat. Jedno sezení může trvat i dvě hodiny. Ne jak v nemocnicích, kdy čekáte až tři hodiny, než si vás vůbec někdo všimne, tři minuty se vám doktor věnuje a další půlhodinu píše do počítače. Odejdete s receptem v ruce, ale cítíte se dobře? Dobře, doktoři jsou potřeba, ale vážně je tam třeba chodit s každým průjmem jako to někdo dělá? A co očkování? Ach ta propaganda... Nemoc je vlastně ne-moc, kdy nemáme moc nad svým životem. Taky to může být ne-emoc, kdy potlačujeme své emoce tak dlouho, až nám to naše tělo omlátí o hlavu. Nebo třeba sebedestruktivní myšlenky. Naše tělo je zrcadlem naší mysli, zhmotňuje naše myšlenky. Jedna paní udělala takový pokus. Po nemocných lidech, chtěla aby na papír napsali to, co jim je a poté jim řekla, aby na ten samí papír napsali, co by s tím měli udělat. A bylo to. Všichni můžeme být svoji vlastní doktoři. Stačí tak málo- pochopit svou nemoc. Co třeba naše babičky, prababičky? Přikláněly se většinou k přírodní léčbě. A jak si v poslední době všímám, znovu se k ní začínáme přiklánět. Jenže jak něco může být v tomto světě v dnešní době přírodní? Vždyť i ten černý bez, co jsme trhali v u lesa je ováněn výfuky. Kácení stromů. Stromy přece udržují vodu. poskytují stín... pak z toho vzejdou takováto horka, sucha. Jaké je strašné sucho... Jenže všechno je to kolem money,money. Bydlím u ovocné školky, kde teď nasadili geneticky upravené rychlorostoucí topoly, které by měli dosáhnout obvyklé výšky za pouhých tří až šest let. Fajn, potřebujeme dřevo na zimu..ale co až se to dostane nějakým záhadným způsobem do přírody? Vytlačí to všechno ostatní a já už vážně nevím....Máme se v budoucím světě na co těšit, to vám řeknu. Je to prostě špatné. Ráda bych si popovídala s člověkem, který ví, co s tím.