Květ života

21. dubna 2013 v 19:43 | Bára |  Témata týdne
Přemýšleli jste někdy nad životem?

Já v posledních pár týdnech nedělám nic jiného. Den mého odjezdu zpátky do rodného Česka se nezávratně blíží a já se tím víc bojím a nervózním, což je taky důvod mojí deprese. Možná si řeknete deprese...ok, well, to nic není, to má každý druhý. Něco vám řeknu. Tady v Americe se deprese bere jako diagnóza a předepisují se na to léky. Ale já nikdy chemii na takové problémy nepotřebovala, proto se radši dál trápím a bádám nad tím, jak to obchcat.

Můj strach je silnější, než kterákoliv jiná emoce. Pokud by jste mě nějakou dobu znali, věděli by jste, že jsem totální posránek..jenže ono to vážně není žádna prdel vědět, že nikde nemáte domov s velkým "D". Jen tak bloudíte vesmírem, myšlenkama někde totálně nad oceánem a necháte osud rozhodnout za vás. Někdy se dokonce bojím, že můj rodný jazyk zapomenu samou nenávistí úplně. Vzpomínky zachovány v mé paměti nejsou zrovna pěkné. Lituju tolika věcí, kterých jsem neudělala a nejsem zrovna 3x pyšná na ty, které jsem udělala.

Dále by jste měli vědět, že si nestěžuji. Aspoň se snažím, ale kdo si čas od času pořádně nezanadává, right? Ačkoli jsem pořád zamračená a vypadám zmateně (pár lidí mi řeklo, že zároveň vypadám zhuleně) můžu být šťastná vevnitř, ale své dojmy a pocity nedávám nikdy moc najevo. Zvlášť pak o nich neumím mluvit.

Když jsme se poprvé přestěhovali do Michiganu, totálně jsem odmítala přijímout fakt, že tu zůstanu nějaký ten rok. Tenkrát ještě Doma v Česku jsem si myslela, že jsem měla všechno. Opak je pravdou. Absolutně jsem se sekla, nemluvila jsem, nejedla pomalu ani nespala a všechny lidi od sebe odehnala. Když jsem pak jela zpátky na prázdniny, viděla jsem, že Česko na mě taky nečeká. Veděla jsem, že se musím změnit, jinak se dočista zblázním. Od té doby mi to zůstalo, většinou jsem myslí úplně někde jinde, čímž se připravuju o nové, užasné zážitky.

Teď tu stojím zase. Půl nohou na letišti a bojím se. Bojím se, že se budu těšit tak moc zpátky do Ameriky, že nebudu ani vnímat svět kolem sebe. Bojím se, co se stane a co se nestane. Bojím se a vlastně ani není čeho.

Ale chcete vědět, co bych si upřímně ze srdce přála?
Vidím se za pár let, až si dám jednu k jedné a poučím se ze všech svých chyb a omylů. Rozkvetu jako šeřík, abych si mohla propustit co nejvíc slunce do mého života. Vpouštět lidi jako včelky, které květ po kvítku opylovávají sladký nektar, a pak je zase nechat jít. Nebudu se bát okusit nové věci, chutě a poznat nová místa. Nebudu mít strach promluvit k lidem, které jsem nikdy nepoznala. Nebudu nemastná, neslaná. Budu vědět kdo jsem, kam jdu a budu tvrdě bojovat o své místo. Když někdo řekne mé jméno, hrdě zvednu ruku. Postavím se sama za sebe, protože když né já, tak kdo to udělá? Stryček Pompo? Asi těžko.

Čeká mě dlouhá cesta, ale já vím, že to zvládnu. Věřím tomu.

 


Anketa

Jak ses včera měl/a Ty?

Šlo to 31.7% (88)
Hrozně 18.3% (51)
Měla jsem se úplně super 21.6% (60)
Tak normálně 28.4% (79)

Komentáře

1 DK DK | Web | 21. dubna 2013 v 20:00 | Reagovat

Nebudu tu tvdit, že úplně chápu, o čem přesně tu mluvíš, ale jisté je, že tvoje duševní rozpoložení není ideální, momentálně. Zkus se prostě nadechnout a věřit, že to dobře nakonec skončí. Hodně sil v boji se sebou samou.. :-)

2 cincina cincina | Web | 22. dubna 2013 v 13:05 | Reagovat

Tak tohle si nějak neumím představit... nevím. Každý lituje občasných věcí, které udělal nebo neudělal:) Takže v tom nejsi sama.. nepřipravuj se o úžasné zážitky. Později bys toho mohla litovat, věř mi;) Určitě se nedeptej, že pojedeš do Česka... není to tu zas tak hrozný a přežiješ to :D To na té fotce jsi ty?:)

3 Natálie Natálie | Web | 22. dubna 2013 v 18:46 | Reagovat

Pěkný článek :)

4 Blondýnka Blondýnka | E-mail | Web | 23. dubna 2013 v 13:42 | Reagovat

Pěkný článek, opravdu krásně napsaný aale moc si to nemůžu představit... :))

5 J* J* | 30. června 2013 v 20:12 | Reagovat

Čtu si to se spožděním, už to máš asi za sebou, ale něco ti řeknu.
Jak jsi napsala, že zase přijedeš, byla jsem strašně nadšená a celý den jsem byla hyperaktivní, vždy když mám těšingovou náladu :)
A potom, jsem večer sedla na postel a napadlo mě, co to znamená asi pro tebe. Takhle cestovat mezi dvěma světy, měnit jazyky, tamější zvyky...
Jen ti chci říct, že kdykoliv bys měla takovou náladu, jsem tu pro tebe :)
A doufám, že rozkveteš brzo, a kdyby ne, tak aspoň potom ale pořádně :)

A....já ti taky věřím ;-)

Jo a znáš takové indiánské pravidlo?
Že když stojíš mezi dvěma volbami, neztrácej čas úvahami zdali je to dobrá či špatná volba, protože potom se v tom víru utopíš.
Však zlá rozhodnutí nás nijak neodsekávají od cíle, pouze se oklikou přiblížíme :)
Aspoň je to pak o to zajímavější ;-)
A je to pořád lepší, než si pak vyčítat, že jsi neudělala nic :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.