Červen 2012

Graduation

15. června 2012 v 22:19 | Ba* |  Ze života divé Báry

Bylo hrobové ticho; přestože jsme byli v tělocvičně, kde každé nadechnutí vytváří ozvěnu.
Přesněji, bylo nás tam 196 včetně učitelů. Bylo to až neskutečné, že se to děje. Poslední den na téhle škole, kterou nesnáším od druhého týdne.

Byla jsem tak šťastná. Bylo mi jedno, že nemám ty nejhezčí šaty nebo účes. Popravdě jsem na sebe ráno natáhla jen starou sukni, kterou jsem vyhrabala ve skříni den předem a vlasy stáhla gumičkou. Ne, nikdy jsem nebyla ta nejkrásnější, ale teď jsem..prostě šťastná. Už jen chvíli a..'Hurry up!' vyrušila mě z přemýšlení Maggie, která volala svým rodičům. Bála se, že to nestihnou.

Ale bylo pozdě. Postupně jsme se po řadách usadili do Auditoria a obřad začal.
Snažila se to zdržet co nejvíc, dokonce kvůli ní změnili program, ale nestačilo to.
Když orchestr dohrál písničku od Coldplay, Maggie zavolali na podium, a ta sebevědomá černoška, co znám, se proměnila v malou holku, která by tu radši nebyla. Viděla jsem jí to na očích.
Upřímně mi jí bylo líto.
Její slova 'There always gonna be another mountain.' se rozléhala celým sálem falešně. Tuhle písničku od Miley Cyrus jsem poslouchala, když mi bylo asi dvanáct, ale nikdy před tím jsem nepochopila její význam...až dneska. Když dozpívala, sklidila obrovský aplaus, bylo to neuvěřitelné.
Stejně jako to, že je 15. června.

Celé čtyři zabijácké měsíce jsem seděla ve třídách, učila se snášet španělštinu v hodinách angličtiny a řešit rovnice.
Teď mě dělí pár týdnů od úplného štěstí.
Díky bohu.

Konečně budu moct žít tak, jak nás učil Mr.Barrientez

Right here, right now.


Normálnost. Aneb aspoň jednou mám nadpis k tématu

5. června 2012 v 1:47 | Ba* |  Témata týdne

Normálnost?

Když jsem si přečetla téma týdne poprvé, musela jsem se smát tolik, co by fanouškům Izera vystačilo na celý rok. Normálnost... něco mi to slovo říká, ale těžce se o něm píše, když je to něco při nejmenším tolik abstraktního, jako originalita, která tu byla před pár týdny.

Co si představíte pod slovem normálnost?

Kolikrát sedím na hřišti nebo v Cafeterii a slyším: "To není normální." nebo možná ještě častěji "To není fér!", ale.. co je normální? Pod tímto pojmem si každý z nás zaručeně představí něco jiného. Někdo si přestaví Artura s tím jeho "Zip it, girl.", někdo Bryana s jeho "HeyBarboraHowareyouI'mgoodthankyou." a někdo zase obyčejnou tužku s gumou...
A když tak nad tím přemýšlím, tak by to mohla být i pomalu nadávka. Jen si představte, jak příjdete ke svému nepříteli, který už má na jazyku něco jako "Jsi sračka." a místo toho z vás originálně vyleze.. "Jsi tak nějak normální."
Mě osobně to příjde jako ironie. Prostě.."jsi normální".

Nevím, co pro vás, ale pro mě se stane věc normální, když se opakuje v nějakém cyklu. Třeba to, že moje podvědomí mi říká, co se stane za týden, za dva v mých snech se mi stalo normálním. Někomu to může přijít dost dobře ujeté a nemožné, ale jednou jsem na blogu jedné borky četla, že se jí to stává taky, takže jsem ráda, že v tom nejsem sama. V podstatě mi nevěří nikdo, kromě jedné jedinné osoby, co mě zná už roky. Zajímalo by mě, jestli ještě někdo z vás má něco podobného...

Prostě a jednoduše, v normálnosti se normy nekladou.



Ps: Miluju je!