Rozhovor dvou duší

22. prosince 2014 v 16:33 | Bára |  Ze života divé Báry
Ve chvíli, kdy člověk visí přes dřevěný mostek, který ho sotva drží, jako by se čas i prostor zastavil.
Řeka pod ním ztratí svou hbitost, jen sem a tam s ní pohne nějaký spodní proud. Vítr ztichne úplně a mlha jako bílý závoj pohádkové víly zahalý nahé větve vodou nasáklých stromů. Všechno je tak tiché a klidné a vlastně docela krásné.

Jak jsem tam tak visela, všimla jsem si malých vlnek na klidné hladině. Hledala jsem zdroj tohoto narušení, ale všechno, co jsem viděla, byl můj pobledlý obličej a oteklé oči. Vlny odcházely v kruzích a jedna druhou tlačily pryč a ještě dál.Tak jako zrcadlo odráží obraz, řeka zrcadlila mou energii. Zadívala jsem se a na chvíli jako bych tam vůbec nebyla...

Vrátilo se to - Slunce, příjemný teplý vánek,zelenkavá tráva a zářeschnoucího prostěradla. Křik a teror následujíc hned poté.
 

Kuchtické výtvory 0.2 - pečení a zase pečení

16. listopadu 2014 v 21:35 | Bára |  O jídle a jiných neřestech
Pomalu se blížíme do období Vánoc a kdekdo už začíná péct cukroví. U nás se cukroví nejí, tudíž se ani nepeče. To ale neznamená, že se nepeče všechno ostatní....

"Jeden malinový dort, prosím."
recept je s piškotem, malinovou želatinou a mascarpone krémem:

Ve Starbucks teď mají sezónní nabídku, která se v doslovném překladu jmenuje "Ořechová štětka" (ve smyslu nemravné slečny), takže tady je můj pokus o domácí Ořechovou štětku s pekanovými ořechy.
Čtyři a půl hodiny v pytli a vyrobila jsem z toho pouhé dva mini dortíčky. (které ale stály za to)



Not too late to say your goodbyes

12. listopadu 2014 v 3:00 | Bára
... i wish i'd been honest with myself.

... i wish i weren't hiding all the time.
... i wish i'd stood up and spoke when i wanted to.


... i wish i''d stuck to my promises.
... i wish i'd listened and read more.
... i wish i tried to learn to fall asleep on my own.
... i wish i could tell him how much i love him one last time.

... i only wish ...


Vivi nám konečně dala vědět, že žije a Rezzy se s námi právě rozloučila. Chtěla bych holkám vzkázat, že jsou bojovnice, že v ně věřím a moc držím palce. Chtěla bych poděkovat Rezzy za všechnu korespondenci, kterou jsme v posledních dnech provedly. Ani netušíš, jak mi to pomohlo!
Chtěla bych poděkovat Vendy za všechny skvělé recepty a tipy, za všechny úžasné komentáře a články, které mi zlepšily dlouhé večery. Kiko, ty jsi hvězda. Tvoje články jsou upřímné, čehož si strašně vážím. Vždycky zaručeně pobaví a nikdy nezklamou, protože nezapomeneš na nějakou skvělou sexuální narážku.Třeba jednou založíš svůj vlastní ženský magazín a vygumuješ ty mozky jednou provždy. Věř mi, budu stát jako první ve frontě.
Té, ty jsi taky skvělá. Ani nevím, kolik let to je, od té doby, co se naše cesty poprvé zkřížily, ale děkuju za všechno. Miluju tvoje názory a motta! Luci děkuju za smysluplné články s obrovskou pointou. A Cincině bych vzkázala, ať se na sebe víc do zrcadla směje. Z toho, co tě znám jsi úžasná holka, tak se tak nepodceňuj. Ty "neviditelná", fandím tvému zachraňování světa. S tou anti-šikanou to byl super nápad, jsi strašně milá a hodná. Steel32, tobě zas děkuju za noční choutky, pomohlas mi přibrat. ;D Ko Ky, tebe zas tak dlouho neznám, ale upřímně doufám, že se všechny tvé zdravotní problémy zlepší a ty budeš moct jít za svým cílem. A ať synovec jen prospívá a dělá radost.

A děkuju všem dalším i výše zmíněným za jejich názory, připomínky a pozvednutí.

Blogový svět mi nehorázně pomohl. Někdy možná až moc. Taková terapie. Útěk.
Ale teď se musím soustředit na svůj plán.
Držte mi prosím palce.
 


A jak to vypadá u Vás Doma?

8. listopadu 2014 v 1:29 | Bára |  Rady, názory a výlevy srdcí
Gratuluju! Přežili jste zával mojí lenosti a články s jídlem. Po delší době bych se vrhla něčemu závažnějšímu a smysluplnějšímu.

Paprsky slunce pomalu mizí za obzorem a já už teď tuším, že mě čeká těžká noc.
Jsem zamčená v domě, který již léta nikdo neobýval. V botníku jsou úhledně uložené boty, v šatníku visí oblečení, které kdysi bylo nošeno. Ve skříňkách zůstalo uklizené nádobí a ze stěn mě sledují vysmáté obličeje šťastné rodinky. I když to vypadá, že se do pár dnů někdo vrátí, zápach hniloby, prach a potrubí, které jednu studenou zimu prasklo, naznačují nekonečnou opuštěnost.
Uvelebím se tedy v obývacím pokoji - srdci domu - na dřevěné podlaze, kde se nachází krb. Venku už je zima a tma. Rozdělávám tedy oheň. Jelikož je odstavena dodávka elektřiny, je to jediná šance na přežití. Sedím schoulená v klubíčku, občas klackem šťournu do ohně a sleduju plameny, které ožehávají dřevo. Venku začíná pršet, a tak urychleně mířím zavřít všechna okna. Člověk by i řekl, že se aspoň umyjí, ale čím víc prší, tím míň vidím. Také mě přepadá takový zvláštní pocit, že slyším kapky dopadat na harámpádí nahoře na půdě, ale rozhoduju se, že to nechám být. Znovu se přesouvám ke kamnům, mnu si ruce a dělám vše pro to, abych se aspoň trochu zahřála.
Cítím se, jako by mne někdo sledoval. Pavouci lezou po stěnách, slyším jak si šeptají . Strach, který mě svazuje, vyvolává nutkání útéct. Nechci tu být. Utíkat a utíkat daleko, to bych teď chtěla... Ale jak?
Najednou se ze sklepa začne ozývat krvavelačný křik. Až do teď jsem si neuvědomila, že tu nejsem sama. Rány a bušení na zamknuté dveře prolévají každý kout každé místnosti a já skoro nedýchám strachem. Chvíli dělám, že to není. V přesvědčení, že je to jen v mojí hlavě, se to snažím neslyšet a dál udržuju plamen při životě, avšak ruce se mi třepou pokaždé, když se snažím natáhnout pro kus dalšího dřeva a srdce cítím až v krku. Křik ustoupí až po několika desítkách minut.

Kuchtické výtvory 0.1 - Halloweenské povyražení

3. listopadu 2014 v 23:26 | Bára |  O jídle a jiných neřestech
Zdravím!
Nemyslete si, žejsem na vás zapomněla, myslím na vás každý den.
Dneska zvládám jen oddechovku - jídlo!! Možná náhrada za minule... :D
Fotky z Halloweenu:





























Bubáci ze sušeného ovoce.

Prsty z lineckého.
















O Emily

23. října 2014 v 4:03 | Bára |  Rady, názory a výlevy srdcí
Uznávám, že povídka k tomuto tématu je poněkud delší a morbidnější. Je součástí projektu a jen Vy máte exkluzivní náhled.
V originálu se to jmenuje A Rose For Emily a kredit patří panu Williamu Faulkerovi. Pro mě to znamenalo noci a noci překládání a nemůžu úplně říct, že jsem s tím spokojená. Kdybyste mě mohli navést, poradit, co třeba nedává smysl nebo co je gramaticky špatně, ráda vyslechnu.
PS: Opravdu nevím jak tady udělat odstavce, proto jsou jednotlivé odstavce odděleny mezerou. ;)

A takhle já si žiju...

17. října 2014 v 22:46 | Bára |  Ze života divé Báry
Abych byla upřímná, příliš mě nebaví číst deníky ostatních lidí. Bylo by mi proti srsti jeden takový typický psát.
A tak jsem se rozhodla, tenhle článek zpestřit pomocí fotek.



Uvědomění

15. října 2014 v 11:10 | Bára |  Témata týdne
Sleduju čas ubýhat...7:11, 8:11, 9:11, 10:11....jako by mi chtěl Vesmír něco sdělit.

On se ten pohled na čas tak nějak změní, když člověku konečně dojde, že mu zbývají pouhé dva měsíce života. Jako když dostanete písemku z matiky bez předchozího vysvětlení látky. Kouzelná věc na matice je ta, že se dá odvodit, to ale může trvat i 5/6 daného času, a pak zbývá jen několik minut do odevzdání. To hektické psaní a přepisování. Člověku to dělá určitým způsobem dobře, je rád, že na to přišel, ale zároveň je jasné, že zadaný počet příkladů v časovém limitu, který ho tak tlačí, nezvládne. Někdo se nesnaží vůbec. Někdo i když se snaží, tak na to nikdy nepříjde, a ti šťastní jedinci...ti se s tím prostě nějak narodí. Takhle nějak bych popsala život - tu komplikovanou věc, která je momentálně v tuhle chvíli v každém z nás.

Jídlo taky chutná jinak. Lépe řečeno - jídlo chutná! Není to jen ta hmota, kterou občas přežvykuju v puse, aby mě udržela při životě. Cítím česnek tu a slaninu tam... úžasný pocit.
Spánek je fajn zabíječ času, roční sestra nesplatitelná investice, psaní jakýsi filtrovací mechanismus. Věčne zabořená v lékařských knížkách a dokumentech, psychologických analýzách a tragických koncích (měla bych říct začátcích?) mých příátel - jako bych se snažila přijít na to, proč jsem se dostala tam, kde jsem. Všechno ostatní bezvýznamná výplň.

Zírám na holé větve stromů a hromady barevných listů pod němi. Zuřivě se je pak snažím nalepit zpátky na strom a vždycky to skončí tak, že mě zasype duhový déšť, jak tam tak naštvaně stojím. Vím, že jakmile poslední lístek opadne, jsem nezastavitelně blízko zimě. Vím, že tehdy skončí něco krásného.

Nedělní nerozjímání

12. října 2014 v 17:29 | Bára |  Ze života divé Báry
Tak mě zase ráno, po přečtění některých vašich blogů, inspirovala Ta "neviditelná", když jsem u ní přečetla článek s názvem Svět je zkáza a lidé jsou jeho paraziti. A já doufám, že se nezlobí, když ji opět zmiňuji.

Co kdybychom všichni byli nevidomí? S touhle myšlenkou jsem si pohrávala dlouho.
Blog nám vlastně něco takového umožňuje. Kdo všechno je tu anonymně? Dovolila bych si říct, že většina. Necháváme všechny tyhle cizí lidi, ať vidí nás, ..co se děje vevnitř, v naší hlavě, srdci, ne pouze naši schránku. A někdy ani tu ne.
Když čtete něčí články nebo blog, představujete si jak dotyčný vypadá? Podle výběru slov, postav, popisu..?

Well, každý má svobodnou volbu a já už se rozhodla.
V čem je blog jiný než kterákoli jiná sociální síť?
Ať chceme nebo ne, naše nápady, myšlenky, pocity patří nám. A neměli bychom se k nim bát přihlásit.

Dám Vám nyní na výběr.

Buď rozkliknete celý článek a budete moct skoncovat s představami. Uvidíte Báru, která Vám tu vylívá srdce.
Nebo ho nerozkliknete a....opravdu musím říkat něco víc?
Tak zas někdy,
Bára :)


Ještě dýchám

5. října 2014 v 4:35 | Bára |  Ze života divé Báry
A co víc...žiju!

Pokud se mnou v poslední době něco extrémně pohlo, je to takhle písnička..tedy spíš klip. Po shlédnutí jsem hledala mozek pod stolem. A ne, ani po týdnu jsem nevymyslela, o čem by mohl být. Proto vás žádám o pomoct...
Pokud máte nějaké teorie, proč o tom nemít diskuzi?

Ovšem varuju, je to jen pro silné žaludky a pouze za světla!

Týden šel dobře, jeho podstatné úryvky si můžete prohlédnout na fotkách.

Druhé slunce, obyčejná duha, či znamení snad?

Moje kreativita se opět nekontrolovatelně projevila - na téma podzim!

A dnes jsem se konečně dostala k receptu od Meduňky, na který jsem se tak těšila! Ostružinové crumble u nás zabodovalo, a i když jsem měla jisté obavy, po dvou hodinách už z něj nic nezbylo.

A jak se máte Vy?


Další články


Kam dál